Na pány, nebo na dámy?
Unisex toalety sice nejsou žádný objev století, ale v dobách genderově nekorektních se jim příliš nedařilo. Pokrok je ovšem pokrok, lidé se mění nejenom po stránce duševní, a je tudíž nutné držet když ne hubu, tak aspoň ten krok. Aby i ti, již/jež si nejsou jisti svou pohlavní identitou (tj. zatím ji buďto nedokážou definovat, nebo si ji teprve vytvářejí), nebyli vystaveni stresovým situacím, a necítili se diskriminováni.
Věřím, že zrušení oddělených WC uvítají hlavně divadla. Je konec dlouhým frontám, tvořícím se o přestávkách před dámskými záchodky!
Renovace starých prostor proběhne pod dohledem genderových odborníků. Automaty, umístěné na zdech, zářících duhovými barvami, budou návštěvníkům nabízet nejenom široký sortiment prezervativů a absorpčních intimek (jimž se kdysi říkalo hygienické vložky, a byly nedostatkovým zbožím), ale i chutné energetické tyčinky, čipsy a coca-colu (ta nebyla vůbec).
Je však třeba myslet i na budoucnost. Mísy, obrácené nesprávným směrem přeorientujeme tak, aby byly v souladu s Islámem, a z bývalé šatny (kabáty si přece může dát každý na klín) uděláme doplňkovou toaletu se dvěma multikulturními, a jedním tureckým záchodem. Pro ty, co nemají s tímto zázrakem techniky zkušenosti: To si člověk stoupne na šlapky nad mísu a pak se nad ní kroutí tak, aby si při konání potřeby nepotřísnil stáhnuté kalhoty. Sukně je v tomto případě o něco jednodušší, i když ji, při troše nepozornosti, lze s úspěchem znehodnotit taky. Před použitím záchodu se doporučuje posilovat lýtka prováděním dvaceti dřepů denně, po dobu jednoho měsíce.
Nakonec všude rozvěsíme cedule, nabádající k čistotě -
a dilema, zda na pány nebo na dámy, je vyřešeno.
Ono opravdu není nad správné rozhodnutí, jak jsem se kdysi na vlastní kůži přesvědčila. Psal se rok 1965, my byli na praxi u dederónů, a v Jeně nás němečtí soudruzi pohostili výborným obědem. Zbaštit vše v dosahu zřejmě nebylo chování hodné socialistického studenta, a dostalo se mi tudíž unikátního trestu: Po odchodu z jídelny, když jsem si spokojeně hladila napucané bříško, mi na chodbě továrny Zeiss prasknul podvazkový pás. Ve snaze zastavit punčochy, rychle začínající podléhat přitažlivosti zemské jsem vyrazila z hejna spolužáků, kteří se sice přežrali zrovna tak, jako já, ale měli tu kliku, že si mohli povolit opasky, a s rukama přitisknutýma na stehna jsem se zoufale jala hledat místo, kde tu dolů se sunoucí kalamitu zastavit. S podvazkovým pásem téměř u kolen jsem konečně vrazila do prvních dveří, co se mi postavily do cesty, a v panice jsem si nevšimla, jestli je na nich napsáno Damen, Herren, nebo Servít je vůl. Po pravdě řečeno, ono mě to v tu chvíli vůbec nezajímalo.
Když jsem se však chystala vyjít z kabinky a jakoby nic se vrátit ke skupině, kterou jsem tak náhle a bez vysvětlení opustila, uslyšela jsem povědomé, kvapem se blížící hlasy. Ono na těch dveřích asi přece jenom bylo napsáno Herren, a naši páni kluci se přišli vycikať.
Dalších deset minut jsem seděla na míse s koleny u brady, aby si ňákej lišák Bystroušek náhodou nevšimnul bot, které na pánský záchod jaksi nepatří. Při poslechu vesměs nevkusných řečí, doprovázených zahanbujícími zvuky jsem potlačovala záchvaty smíchu, a modlila se aby ten, co zlostně zalomcoval dveřmi kabinky, zůstal jenom u nadávání. Zůstal, a podívat se dovnitř ho naštěstí nenapadlo.
A tak už se na ty genderově neutrální toalety docela těším. Zároveň doufám, že bývalí zaměstnanci šatny se také přeorientují - a sice na profesi hajzlbáby/hajzldědka, jejichž hlavní náplní práce bude rozdávání toaletního papíru (zatím zdarma), a sklápění a utírání počůraných prkýnek.
PS: Nejkrásnější unisex záchod, jaký jsem kdy viděla, se nalézá na West Coast Trail (Vancouver Island, British Columbia, Canada). Výhled na moře, křik racků a tiché šplouchání příboje ...
tady se skutečně můžeme cítit tím, o čem si myslíme, že jsme.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,22
- Průměrná čtenost 441x