Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Představte si, představte si,

6. 05. 2017 15:00:00
co dnes bude k večeři! Na knedlíky se zelím kyselým ovšem mohu klidně zapomenout; nad podobnou stravou se můj drahoušek, jenž neví, co je dobré, ofrňuje. Totéž platí pro cokoliv v rosolu, tak snad to smažený kuře...

Což znamená, že musím jít na nákup. Dnes už opět s vlastními taškami, jako v oněch osvícených dobách, kdy všecko patřilo všem, a tudíž nikomu nic. Plastickým pytlům totiž začíná zvonit hrana, a je proto na čase rozšířit můj taškový arzenál o novou síťovku.

Jó, síťovka (blahé paměti). Do té se, panečku, vešlo věcí! Sice vykukovaly na svět dírami, ale to už dnes moc nevadí. Auto mě zaveze až do garáže, a zvědaví sousedé tak nebudou mít možnost klábosit o tom, že jsem si kromě kuřete přinesla domů i flašku vína.

Jak šla léta, síťovky a nákupní tašky byly nahrazeny plastickými pytli. Do těch se toho sice vešlo o něco míň, ale zato jich byl dostatek, sloužily mnoha účelům, rozdávaly se zdarma, a navíc se nemusely prát. Jenže nic netrvá věčně. Postupem času se na pódium stačili vyšplhat environmentalisté, a oněm miliónům plastických pytlů, které se staly téměř nezbytnou součástí moderní existence, vyhlásili válku. S tímto nepřítelem životního prostředí je nutno bez milosti zatočit, a zasadit mu smrtelnou ránu, halasili a halasí stále hlasitěji, a při šíření jejich kréda létají od čerta k ďáblu soukromými eroplány. Nehledě k tomu, že se ty potvory pytlovské válejí kam oko dohlédne, a hyzdí naši panenskou přírodu.


Ano, válejí se, válejí. Leč pytle nemají nožičky, a jak se tedy do těch luhů, hájů, řek a oceánů dostaly? Přinesl je tam vítr, ten kluk uličnický. A kde je ten vítr našel? Našel je někde pohozené. A kdo je tam někam pohodil? Vsadím se, že zvířátka to nebyla.

Jedna z oblíbených metod, jak se pokusit alespoň o částečný úspěch podobného zákroku, je praštit konzumenta přes kapsu. Zákazníci proto teď budou za plastické pytle platit, přesto, že je lze recyklovat (ty pytle, ne ty zákazníky), a mnohé jsou biologicky rozložitelné. Některé obchody dokonce zašly tak daleko, že v zápalu nadšení pro věc nabízejí místo pytlů plastických pouze pytle papírové. Z toho se, tam nahoře v kočičím nebi, zcela jistě raduje naše (také blahé paměti) Smokie.


Nemohu ovšem nezapřemýšlet o tom, z čeho jsou ty papírové pytle vyrobeny, když papír se do nekonečna recyklovat nedá? Hloupá otázka. Prostě pokácíme další stromy, které pomáhají odstraňovat škodlivý oxid (za mého mládí kysličník) uhličitý ze zamořeného ovzduší. Už v duchu vidím protestující ochránce přírody, jak - ve snaze stromy zachránit před bzučícími pilami - objímají jejich kmeny, nebo se k nim přivazují.

Inu, ne nadarmo se říká, že čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné. Ačkoliv je náš kuchyňský dřez vybaven drtičem odpadu, a tašky "made of hadr" už dlouho používám, plastické pytle budu potřebovat i nadále. A nejenom já.


Teď je však musím kupovat, jejich výroba nepřestane, a vítr si stále bude mít s čím hrát - protože mezi lidmi se nenalézají pouze osoby ekologicky vyspělé, ale i čuňata. Mimochodem: Kdy padne sekera na plastové láhve? Těch jsou také plné lesy, a vodu s sebou přece můžem nosit v bandasce.

Takže, vážení a milí, jak přispěji k rozkvětu bezpytlové společnosti já? Naprosto jednoduše: Od zítřka začnu sbírat psí hovínka místo do igelitu jen tak do kapsy.

Autor: Jarka Jarvis | sobota 6.5.2017 15:00 | karma článku: 13.71 | přečteno: 347x

Další články blogera

Jarka Jarvis

Dějepisný test

Evropou obchází strašidlo. Opět. Před 170ti lety to byl komunismus, dnes je to islamismus. Jeho šiřitelé se bohužel neplíží jenom močálem, jako třeba Jožin z bažin. Své přesvědčovací metody uplatňují po celém světě,

24.7.2017 v 18:37 | Karma článku: 27.54 | Přečteno: 507 | Diskuse

Jarka Jarvis

Šla má milá na houby

Na houbách jsem byla pouze třikrát. Poprvé ještě před tím, než jsem se narodila, takže si toho moc nepamatuji. Možná i proto nerozeznám bedlu jedlou od muchomůrky zelené, o kozácích vím jen to, že žijí někde na Donbasu,

18.7.2017 v 18:18 | Karma článku: 10.82 | Přečteno: 266 | Diskuse

Jarka Jarvis

Borýš umí po skalinách

Nemám jediného přítele či známého, který by se - zušlechtěný, a zároveň umořený prací, netěšil do důchodu. Už jenom pomyšlení na to, že ráno nemusí šmátrat po zvonícím budíku a ztrácet knoflíky v MHD,

6.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 819 | Diskuse

Jarka Jarvis

Metamorfóza jazyka českého

Časy se mění, lidé s nimi, a pokrok si obul sedmimílové boty, v nichž se občas zapotácí. Moje babička s dědečkem by se nestačili divit, co všechno dnes lidem pomáhá být chytrými! A nejenom to; oni by asi měli potíž se i domluvit.

26.6.2017 v 20:24 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 417 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 21.59 | Přečteno: 1666 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 214 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 266 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 18.79 Průměrná čtenost 546

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.