Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Borýš umí po skalinách

6. 07. 2017 20:20:31
Nemám jediného přítele či známého, který by se - zušlechtěný, a zároveň umořený prací, netěšil do důchodu. Už jenom pomyšlení na to, že ráno nemusí šmátrat po zvonícím budíku a ztrácet knoflíky v MHD,

dodává většině lidí potřebných sil k přežití dalšího dne výdělečné činnosti, jenž je dělí od této vytoužené štace v životě pracujícího člověka. Pokud se ovšem nejedná o workaholika.

Když konečně nastane den Dé, skorodůchodce si sbalí fidlátka, ten odvážný řekne šéfovi, co si o něm myslí, poté vyklidí bojiště, a s vervou se vrhne do akcí, o nichž dlouho snil. Vždyť, když už se mu podařilo docupitat takhle daleko, je přece musí uskutečnit dřív, než se s konečnou platností rozsype na prvočinitele! A tak cestuje, golfuje, rybaří, hlídá vnoučata, a obvykle s překvapením zjistí, že na spoustu plánovaných aktivit se mu nedostává čas.

Já jsem ke své důchodové činnosti přidala i dobrovolničení. Ve svých zralých padesáti letech jsem se totiž rozhodla být aspoň k něčemu užitečná, a zažádala jsem o pozici pomocného strážníka (auxiliary constable) u Kanadské Jízdní Policie (RCMP).

Což znamenalo podstoupit i zkoušku tělesné zdatnosti, která zároveň sloužila jako první čistka v dlouhé řadě zájemců.

Téměř okamžitě po zahájení testu mi bylo jasné, že příští olympiády se zcela jistě nezúčastním. Předepsaný počet kliků a sit-ups (sklapovaček?) jsem sice jakž takž zvládla, ale na shyby zapomeňte. Pohled na adepty rodu mužského, také visící na hrazdě jak ptáci a neschopni se vytáhnout nahoru, mi však značně vylepšil náladu.

Dále tu byl běh - na jednu a půl míli, neboli šest okruhů na hřišti, bylo vymezeno dvanáct minut. Doufala jsem, že cestou nepadnu vyčerpáním a nebudou mě muset sbírat, ale když mě předbíhali ti, co byli o okruh vepředu, nedostávalo se mi sil ani na to, abych se styděla. Do cíle jsem doklopýtala po svých, v čase astronomické výše a bez plic - a víte co? Oni mě přesto přijali. Až jsem zapřemýšlela, jestli náhodou neměli nařízenou kvótu na počet starých, šedovlasých babek.

Horší to bylo doma. Když jsem řekla Tedovi, co podnikám, málem z toho byl rozvod. Můj drahý dštil síru a pištěl něco o tom, že když už chci na stará kolena "rozdávat svůj čas zadarmo," ať jdu péct koblihy pro hladovějící děti, nebo sbírat odpadky z příkopů podél silnic. Nemluvě o té vrstvě prachu, co pokrývá nábytek.

Intenzivní výcvik, jenž následoval, zcela nešetrně probudil můj pokojně odpočívající mozek, a dal zabrat mé vrzající tělesné schránce. Teorie (právní a policejní postupy, trestní zákoník, soudní procedury), sebeobrana, první pomoc, střílení... Nestačila jsem se divit, kolik toho ti blbí policajti, o nichž jsem slyšela tolik vtipů, musí vědět a umět. Výcvik naštěstí nezahrnoval horolezení, takže angažovat soudruha Borýše nebylo zapotřebí.

Musím se však přiznat, že ani tady jsem nijak nezazářila. Dostat se z Nelsona bylo nad mé schopnosti, zrovna tak jako najít někomu tep. Při trénování CPR jsem plastického "pacienta" málem upustila na hlavu, a letmý pohled na instruktory mi prozradil, že ani jeden z nich není mým výkonem nadšen.

Co mě však překvapilo nejvíc, bylo střílení. Já, která má na polici trofeje za rozprašování hliněných holubů, revolverem nedokázala trefit vrata od stodoly! Ti, jejichž nedělní procházka vedla kolem střelnice, měli možnost shlédnout scénu, jak vyšitou z filmu Policejní akademie: Zazní píšťalka a Kalamity Jarka tasí kolt od boku, při čemž dává pozor, aby si neustřelila palec u nohy. S ostře nabitou zbraní nejdřív všelijak kroutí, aby lépe padla do ruky, a pak se - během několika vteřin, jež jsou stále k dispozici - snaží zasáhnout terč. To se jí sice daří, leč díry po střelách jsou rovnoměrně rozsety všude tam, kde se to nepočítá.

Ještě že dřevěný stojan, na němž je terč připevněn, nemusel nikdo držet!

Snad nikdy se nestalo, že bych ze střelnice odcházela bez puchýře na palci, nebo zablemtaná od krve. To zase když jsem při fofrovém nabíjení strčila prst tam, kam jsem neměla. Nemám tušení, jaká nadpřirozená bytost vedla moji ruku v den závěrečné kvalifikace, ale tak odřené uši jsem už dlouho neměla.

Ted tohle ovšem miloval. Kochal se pohledem na moje puchýře, škrábance, otoky a modřiny, a prý počkej, až tě zavolají ke rvačce v místním pajzlu! Viděla jsem, že mi z celého srdce přeje přinejmenším pořádný monokl pod okem, abych z té blbosti vystřízlivěla.

Následující tři roky byly tou nejlepší životní lekcí, jaké se mi kdy dostalo. Chtěla bych se ale stát "opravdovým" policajtem? Nevím. Za posledních dvacet let se toho hodně změnilo, a v dobách politicky korektních, kdy zločinci mají skoro víc práv, než jejich oběti, bych se asi zatraceně dlouho rozmýšlela.

I kdyby mi slíbili červený kabát, a toho nejkrásnějšího koně.

Autor: Jarka Jarvis | čtvrtek 6.7.2017 20:20 | karma článku: 20.04 | přečteno: 819x

Další články blogera

Jarka Jarvis

Dějepisný test

Evropou obchází strašidlo. Opět. Před 170ti lety to byl komunismus, dnes je to islamismus. Jeho šiřitelé se bohužel neplíží jenom močálem, jako třeba Jožin z bažin. Své přesvědčovací metody uplatňují po celém světě,

24.7.2017 v 18:37 | Karma článku: 27.54 | Přečteno: 507 | Diskuse

Jarka Jarvis

Šla má milá na houby

Na houbách jsem byla pouze třikrát. Poprvé ještě před tím, než jsem se narodila, takže si toho moc nepamatuji. Možná i proto nerozeznám bedlu jedlou od muchomůrky zelené, o kozácích vím jen to, že žijí někde na Donbasu,

18.7.2017 v 18:18 | Karma článku: 10.82 | Přečteno: 266 | Diskuse

Jarka Jarvis

Metamorfóza jazyka českého

Časy se mění, lidé s nimi, a pokrok si obul sedmimílové boty, v nichž se občas zapotácí. Moje babička s dědečkem by se nestačili divit, co všechno dnes lidem pomáhá být chytrými! A nejenom to; oni by asi měli potíž se i domluvit.

26.6.2017 v 20:24 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 417 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 21.41 | Přečteno: 1646 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 207 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 266 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 18.79 Průměrná čtenost 546

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.