Borýš umí po skalinách

6. 07. 2017 20:20:31
Nemám jediného přítele či známého, který by se - zušlechtěný, a zároveň umořený prací, netěšil do důchodu. Už jenom pomyšlení na to, že ráno nemusí šmátrat po zvonícím budíku a ztrácet knoflíky v MHD,

dodává většině lidí potřebných sil k přežití dalšího dne výdělečné činnosti, jenž je dělí od této vytoužené štace v životě pracujícího člověka. Pokud se ovšem nejedná o workaholika.

Když konečně nastane den Dé, skorodůchodce si sbalí fidlátka, ten odvážný řekne šéfovi, co si o něm myslí, poté vyklidí bojiště, a s vervou se vrhne do akcí, o nichž dlouho snil. Vždyť, když už se mu podařilo docupitat takhle daleko, je přece musí uskutečnit dřív, než se s konečnou platností rozsype na prvočinitele! A tak cestuje, golfuje, rybaří, hlídá vnoučata, a obvykle s překvapením zjistí, že na spoustu plánovaných aktivit se mu nedostává čas.

Já jsem ke své důchodové činnosti přidala i dobrovolničení. Ve svých zralých padesáti letech jsem se totiž rozhodla být aspoň k něčemu užitečná, a zažádala jsem o pozici pomocného strážníka (auxiliary constable) u Kanadské Jízdní Policie (RCMP).

Což znamenalo podstoupit i zkoušku tělesné zdatnosti, která zároveň sloužila jako první čistka v dlouhé řadě zájemců.

Téměř okamžitě po zahájení testu mi bylo jasné, že příští olympiády se zcela jistě nezúčastním. Předepsaný počet kliků a sit-ups (sklapovaček?) jsem sice jakž takž zvládla, ale na shyby zapomeňte. Pohled na adepty rodu mužského, také visící na hrazdě jak ptáci a neschopni se vytáhnout nahoru, mi však značně vylepšil náladu.

Dále tu byl běh - na jednu a půl míli, neboli šest okruhů na hřišti, bylo vymezeno dvanáct minut. Doufala jsem, že cestou nepadnu vyčerpáním a nebudou mě muset sbírat, ale když mě předbíhali ti, co byli o okruh vepředu, nedostávalo se mi sil ani na to, abych se styděla. Do cíle jsem doklopýtala po svých, v čase astronomické výše a bez plic - a víte co? Oni mě přesto přijali. Až jsem zapřemýšlela, jestli náhodou neměli nařízenou kvótu na počet starých, šedovlasých babek.

Horší to bylo doma. Když jsem řekla Tedovi, co podnikám, málem z toho byl rozvod. Můj drahý dštil síru a pištěl něco o tom, že když už chci na stará kolena "rozdávat svůj čas zadarmo," ať jdu péct koblihy pro hladovějící děti, nebo sbírat odpadky z příkopů podél silnic. Nemluvě o té vrstvě prachu, co pokrývá nábytek.

Intenzivní výcvik, jenž následoval, zcela nešetrně probudil můj pokojně odpočívající mozek, a dal zabrat mé vrzající tělesné schránce. Teorie (právní a policejní postupy, trestní zákoník, soudní procedury), sebeobrana, první pomoc, střílení... Nestačila jsem se divit, kolik toho ti blbí policajti, o nichž jsem slyšela tolik vtipů, musí vědět a umět. Výcvik naštěstí nezahrnoval horolezení, takže angažovat soudruha Borýše nebylo zapotřebí.

Musím se však přiznat, že ani tady jsem nijak nezazářila. Dostat se z Nelsona bylo nad mé schopnosti, zrovna tak jako najít někomu tep. Při trénování CPR jsem plastického "pacienta" málem upustila na hlavu, a letmý pohled na instruktory mi prozradil, že ani jeden z nich není mým výkonem nadšen.

Co mě však překvapilo nejvíc, bylo střílení. Já, která má na polici trofeje za rozprašování hliněných holubů, revolverem nedokázala trefit vrata od stodoly! Ti, jejichž nedělní procházka vedla kolem střelnice, měli možnost shlédnout scénu, jak vyšitou z filmu Policejní akademie: Zazní píšťalka a Kalamity Jarka tasí kolt od boku, při čemž dává pozor, aby si neustřelila palec u nohy. S ostře nabitou zbraní nejdřív všelijak kroutí, aby lépe padla do ruky, a pak se - během několika vteřin, jež jsou stále k dispozici - snaží zasáhnout terč. To se jí sice daří, leč díry po střelách jsou rovnoměrně rozsety všude tam, kde se to nepočítá.

Ještě že dřevěný stojan, na němž je terč připevněn, nemusel nikdo držet!

Snad nikdy se nestalo, že bych ze střelnice odcházela bez puchýře na palci, nebo zablemtaná od krve. To zase když jsem při fofrovém nabíjení strčila prst tam, kam jsem neměla. Nemám tušení, jaká nadpřirozená bytost vedla moji ruku v den závěrečné kvalifikace, ale tak odřené uši jsem už dlouho neměla.

Ted tohle ovšem miloval. Kochal se pohledem na moje puchýře, škrábance, otoky a modřiny, a prý počkej, až tě zavolají ke rvačce v místním pajzlu! Viděla jsem, že mi z celého srdce přeje přinejmenším pořádný monokl pod okem, abych z té blbosti vystřízlivěla.

Následující tři roky byly tou nejlepší životní lekcí, jaké se mi kdy dostalo. Chtěla bych se ale stát "opravdovým" policajtem? Nevím. Za posledních dvacet let se toho hodně změnilo, a v dobách politicky korektních, kdy zločinci mají skoro víc práv, než jejich oběti, bych se asi zatraceně dlouho rozmýšlela.

I kdyby mi slíbili červený kabát, a toho nejkrásnějšího koně.

Autor: Jarka Jarvis | čtvrtek 6.7.2017 20:20 | karma článku: 22.29 | přečteno: 1038x

Další články blogera

Jarka Jarvis

Hop sem, hop tam: Zkamenělý les

Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?

4.3.2024 v 14:00 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jarka Jarvis

Letos to určitě splním!

Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?

23.1.2024 v 15:30 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jarka Jarvis

Mozek v kalhotách

Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.

29.11.2023 v 21:55 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 290 | Diskuse

Jarka Jarvis

Má milá, nic se nebojíš?

S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.

20.10.2023 v 7:10 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 237 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 274 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 476 | Diskuse
Počet článků 142 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 443

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...