sexuální harašení, popřípadě oboje, a být příslušnicí viditelné menšiny, navrch by to ještě slíznul za rasismus.
Takové ležérní jednání podřízených se ovšem nelíbí policejním šéfům. "Hoši a děvčata, přestaňte se jen tak potloukat po městě!" ozval se hlas seshora, a Bůh to nebyl. "Městská kasa strádá, a potřebuje urychleně nakrmit. Koukejte zvýšit aktivitu a začněte konat, protože jestli nesplníte danou kvótu na výběr pokut, tvrdě si na vás došlápnem."
No a právě tady mi něco neštymuje. Je přece všeobecně známo, že pravidla a zákony jsou na to, aby se porušovaly. Henry David Thoreau to dokonce vzal o krok dál: "Neposlušnost je základem svobody. Poslušní zůstanou otroky," prohlásil. Ale to víte, Američan. A tak se ptám, jak je možné, že policajti nenacházejí dost obětí k buzerování - pardon, k pokutování? Že by se ti ulejváci opravdu flákali? Nebo že by už i oni propadli letargii, a cyklisty na chodnících brali jako normálku? Dost totiž pochybuji, že lidé se přes noc proměnili ve svatoušky.
Jelikož k analýze problémů se dnes používají moderní metody, je na místě odhodit selský rozum, a provést případovou studii. Zaměřme se v ní na následující situaci: Na přechodu pro chodce stojí občan A, jemuž na semaforu svítí červená. Po protějším chodníku se pokojně potácí bezdomovec B v podroušeném stavu, za rohem hlídkují strážníci C a D. Je půlnoc, do skel bubnují kapky, v okolí křižovatky a daleko široko se nenalézá žádné vozidlo.
1) Občan A počká na zelenou, a teprve potom způsobně přejde přes ulici. Bezdomovec B si toho nevšimne, strážník C si pomyslí něco o blbci, strážník D smutně zasune napolo vytažený pokutový bloček zpátky do kapsy. Pak si to rozmyslí, bloček opět vytáhne, a napaří bezdomovci B pokutu za opilství na veřejnosti.
2) Občan A poruší zákon, a přejde na červenou. V tom případě tu máme tři podmožnosti:
2a: Bezdomovec B si toho nevšimne, ánžto se snaží pochopit, co mu to ten pán dal za papír. Strážník C právě v tu chvíli odvrátí hlavu a dívá se někam jinam, strážník D radostně vytáhne bloček, a napaří občanu A pokutu. Občan A to přijme jako muž.
2b: Strážník C právě v tu chvíli odvrátí hlavu a dívá se někam jinam, strážník D radostně vytáhne bloček, a napaří občanu A pokutu. Občan A to nepřijme jako muž, a začne vykřikovat něco o buzeraci. Bezdomovec B se k němu přidá, a zatím co je strážník C oba uklidňuje, strážník D vypíše dvě pokuty za rušení nočního klidu.
2c: Strážník C neodvrátí hlavu, a vidí občana A přecházet na červenou. Chytí ke startu připraveného kolegu D za rukáv, a řekne mu: "Franto, neblbni, dyk prší, a nic nejede!" Strážník D se mu vytrhne, vynadá bezdomovci B, že se mu plete do cesty, napaří občanu A pokutu, a po směně nahlásí strážníka C za neplnění pracovních povinností.
Ze studie vyplývá:
* Člověk může být strážníkem, a strážník člověkem. Přesto, že o tom druhém leckdo není přesvědčen.
* I s prací to lze přehánět. Což je - někdy naneštěstí, jindy naštěstí - zjev ojedinělý. Neboť není snad nic horšího, než když je blbec pilný.
* Únor bílý pole sílí. K posílení ega je zapotřebí uniformy.
* Práskači se najdou všude.
Zvláštní doporučení:
Změnit pracovní náplň strážníka D. Jeho hlavní povinností by se v budoucnosti měla stát kontrola parkovacích míst, vyhražených pro tělesně postižené.
Návrh řešení problému:
Postavit co nejvíc radarů zhruba deset metrů od značek, upozorňujících na sníženou rychlost (padesátka z devadesátky funguje jedna radost). Tím se zabijí hned tři mouchy najednou: Zvýší se bezpečnost psů, náhodně pobíhajících po vozovce, město dostane dojnou krávu, a obsluhující personál zaručeně nebude mít čas na chytání lelků. Nehledě k tomu, že delikventi za volantem jistě uvítají krátký oddech na krajnici silnice, při němž si mohou protáhnout nejenom tělo, ale i prsty obou rukou, zejména prostředníky.
Proto, vážení strážci zákona, s chutí do toho a půl je hotovo. Za plnění předepsaných kvót vás třeba i odmění štědrými prémiemi; teď už totiž nebude platit výmluva, že nejsou peníze.