Vem Jeníčku, vem flintičku
Potíž je v tom, že milý Johnny se neodebere ani nade mlejn ani pode mlejn, ale do nějaké veřejné instituce, užít si svých patnáct minut slávy. Za pomoci legálně držené flintičky AR-15, na níž (v očekávání věcí příštích) namontoval "bump stock."
V tom, že druhý dodatek ústavy Spojených států amerických zaručuje občanům právo vlastnit zbraň, bych neviděla problém. Spíš jde o to, jakou. Zbraní v rukou spořádaných občanů se nemusíme bát - ono známé heslo, "nezabíjejí zbraně, ale lidé," pravděpodobně slyšela většina z nás. Ovšem když má na kohoutku prst zamindrákovaný cvok, který ve chvíli negativního psychického rozpoložení vystřílí půl školy, na podobné průpovídky se rychle zapomíná. Politici se probudí z pokojného spánku, a okamžitě začnou volat po zákazu veškerých střelných zbraní.
Podle zákonů se však řídí jen ti poctiví, a mně táhne hlavou hned několik zvědavých otázek: Nehrozí v tom případě nebezpečí, že bouchačky budou vlastnit pouze zločinci? Jak si mám vysvětlit nízké statistiky vražd v po zuby ozbrojeném Izraeli? Nebo ve Švýcarsku, kde se to o víkendech muži s flintou přes rameno jen hemží? A co třeba Kanada, kde jsou zákony, týkající se držení zbraní, mnohem přísnější než v USA? Jak je možné, že Toronto si ve střílení občas nezadá s divokým západem, když revolvery, pistole a jim podobné hračičky jsou už od dvacátých let minulého století tak ostře sledovány?
Téma plošného zákazu střelných zbraní rozdělilo veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Ano, počet vloupání do domácností by určitě klesl, kdyby se v každé nalézala zbraň - jak káže zákon v Kennesaw (Georgia), Nucla (Colorado), a několika jiných amerických městech. Neboť i ten nejblbější zloděj si dobře rozmyslí, kam leze, když ví, že může narazit na ozbrojeného vlastníka. Ale na druhou stranu: Stačila by taková maličkost, jako je domnělý křivý pohled k tomu, aby se lidé cestou z hospody navzájem postříleli? A měli by učitelé natolik dobrou míru, aby ve vzniklém chaosu nesejmuli místo útočníka jednoho ze zpanikařených žáků? Nehledě k tomu, že toho, kdo je odhodlán zabít, nelze zastavit. V nic netušícím, neozbrojeném davu postačí i kudla, a když není po ruce ani ta, agresor prostě vsedne do auta, a pokosí všechny okolo.
Od 15. prosince 1791, kdy byl druhý dodatek americké ústavy přijat, vývoj zbraní značně poskočil. A proto si myslím, že pokus o eliminaci problému by měl začít vyhlášením striktního zákazu vlastnění a prodávání automatických i poloautomatických útočných pušek, a poté nabídnout celostátní program s atraktivními podmínkami jejich zpětného odkupu. Vždyť kdo potřebuje AK-47, Ruger Mini-14, AR-15 a jiné kvéry vojenského stylu, které plivou kulky rychleji, než rozzuřený dromedár obsah svého žaludku? V Austrálii tento odvážný krok udělali v roce 1996, a zatím se zdá, že s dobrými výsledky. Jenže USA není Austrálie, a kdo si troufne na všemocnou NRA (National Rifle Association)?
Zbytek by pak připadl justičnímu systému, leč to by se nejdřív museli soudci a politici pochlapit (pardon, poosobit, když máme tu genderovou rovnost). Je výsměchem spravedlnosti vidět Anderse Breivika, jak si stěžuje na nehumánní podmínky v base, porušování lidských práv, a omezování základních svobod! A to je, prosím, ubytován ve třech místnostech, má k dispozici televizi, PlayStation a počítač, a korespondenčně studuje (nebo studoval - nevím, jestli ho to už neomrzelo) na "oslovské" univerzitě.
Já bych mu, chuděrovi, navlíkla růžové spoďary, a zaplatila mu letenku do kempu šerifa Arpaia. Vysvětlení pro neznalé: Joe Arpaio je obávaný šerif v Maricopa County, Arizona, jemuž se kriminálníci snaží pokud možno nedostat se pod ruku. A kdo by se jim divil? V televizi mohou sledovat pouze naučné, či jiné neškodné programy, bydlí ve stanech, vykonávají všeobecně prospěšné práce, a ta růžová jim tolik sluší! Jistě nemusím podotýkat, že bývalí trestanci se do jeho působiště veeelice neradi vracejí.
Tam by se Mr. Breivik mohl dovolávat svých práv, co hrdlo ráčí. A pokud by izolace měla i nadále negativní vliv na jeho psychické zdraví, šerif Arpaio by mu jistě neodepřel ozdravný pobyt ve společnosti ostatních rezidentů.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,21
- Průměrná čtenost 441x