Nezavěšujte prosím, jste v pořadí

12. 04. 2018 15:00:00
Občas se stane, že musíme někam zavolat. Což je činnost, alespoň na první pohled, celkem jednoduchá. Prostě přiložíme k uchu krabičku, která umí skoro všechno (ti zaostalí zvednou sluchátko), a vyťukáme příslušné číslo.

Nevím, jak vy, ale zda moje vnitřní rozpoložení zůstane i nadále ve stavu příčetném záleží na tom, co uslyším z druhého konce. Čím dál tím častěji totiž narážím na záznam, nabádající mě k mačkání různých číslíček. To pak jenom obrátím oči v sloup, a zamumlám něco o pokroku a jeho sedmimílových botách.

I přihodilo se, že v domácnosti Járvisových vyplivla televize. Mne by to ani tak moc nerozházelo, ale pro manžela to představovalo téměř katastrofu. Začátek bejsbólové sezóny přece nemůže prošvihnout! Bylo tudíž nutno jednat. Okamžitě. Zasedla jsem tedy k telefonu (jsme jedni z těch zaostalých), a vyťukala číslo, uvedené na účtu.

Podle očekávání se ozval nahraný (ne, to není překlep) ženský hlas. Řídíc se pokyny jsem několik minut zápolila s tlačítky od jedničky po pětku, až se mi z uší kouřilo. Konečně jsem se domačkala tam, kde jsem chtěla být, a od jiné, stejně fantómní osoby jsem se dozvěděla, že o jejich služby je dnes neobvyklý zájem. To by mi bylo naprosto putna, kdyby za tím nevězelo 125 volajících v pořadí přede mnou, a minimálně 25 minut čekání. Jelikož však zákazník je i tady pán a pro jeho spokojenost jsou ochotni se přetrhnout, smím kvoknout své telefonní číslo, a první volný agent nám zavolá zpátky. Zacukalo mi ve tváři, ale náležitý knoflík jsem poslušně zmáčkla.

Za půl hodiny zazvonil telefon, a technik s téměř nesrozumitelným přízvukem provedl manžela procesem, jenž měl přivést zkolabovaný přístroj k vědomí. Bedna se sice neotřepala, ale ožila. Na pět minut. Před očima se mi udělaly mžitky.

Opět jsem vyťukala číslo, uvedené na účtu. Opět mě uvítal nyní již známý ženský hlas, nutící mě k mačkání knoflíků. Opět jsem mačkala, až se mi z uší kouřilo, a konečně jsem dorazila tam, kam jsem měla namířeno. Zájem o služby podniku zjevně nepominul; řada přede mnou teď čítala 141 čekatelů. Tiše jsem zaskřípala zuby, a po pípnutí stiskla knoflík-hashtag.

Za 35 minut zazvonil telefon. Manžel ho nedočkavě zvednul, ale než stačil nabrat dech, ve sluchátku to cvaklo - a bylo po ptákách. Oba jsme neslušně zakleli. Poprskala jsem si při tom triko.

Ani s místní odbočkou provozovatele jsme nepochodili. Číslo, které jsem našla ve Zlatých stránkách bylo sice jiné, než na účtu, ale hádejte co? Ozval se mi stejný ženský hlas, vyžadující mačkání knoflíků. Místnost zahalila rudá mlha, a cuky v mé tváři nabraly nebezpečnou frekvenci. Sluchátko můj záchvat nepříčetnosti naštěstí přežilo.

"Co kdybych k nim zajel, a zkusil objednat opraváře?" navrhnul Ted. I tento nápad byl však na draka. Prý by mu rádi pomohli, ale nemohou. Všechno je řízeno z centrály, nalézající se čert ví kde, opraváři se musí objednávat přes ni, a jestli nemáme telefonní číslo, najdeme ho na účtence. V koutcích úst se mi objevily první bubliny bílé pěny.

Nezbylo nic jiného, než podstoupit knoflíkovou proceduru potřetí. Jediný rozdíl, který jsem zaznamenala, byl v odlišném počtu čekajících zákazníků, a dobou, než se na mne dostane. Rezignovaně jsem stiskla knoflík vpravo dole, a náladu mi nepozvedla ani lichotka, jak moc si mě váží.

Za 40 minut zazvonil telefon. Ted tentokrát zbytečně neplýtval časem (co kdyby ho zase odpojili), a urychleně vyslovil žádost o opraváře. Pokud možno v podobě lidské osoby, jež se dostaví do našeho bydliště, a domluví stávkující aparatuře. Neviditelný expert (tomuhle aspoň bylo rozumět) si evidentně byl jistý svými schopnostmi, a trval na tom, že problém vyřeší na dálku. Nevyřešil, neboť bedna teď už odmítala i škytat. Po marném pokusu kajícně přiznal porážku, a slíbil poslat "někoho, kdo se na to podívá."

Šťastný konec však nemají jenom pohádky. Televize opět slouží svému účelu, tj. zabíjení času - její oprava netrvala ani pět minut (závada byla v dálkovém ovladači). A já doposud žasnu, že naše nervy tento nápor blbosti vydržely, aniž bychom oba skončili ve svěracích kazajkách.

Možná příště...

Autor: Jarka Jarvis | čtvrtek 12.4.2018 15:00 | karma článku: 21.42 | přečteno: 704x

Další články blogera

Jarka Jarvis

Hop sem, hop tam: Zkamenělý les

Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?

4.3.2024 v 14:00 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jarka Jarvis

Letos to určitě splním!

Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?

23.1.2024 v 15:30 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jarka Jarvis

Mozek v kalhotách

Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.

29.11.2023 v 21:55 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 290 | Diskuse

Jarka Jarvis

Má milá, nic se nebojíš?

S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.

20.10.2023 v 7:10 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 237 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 326 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 142 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 443

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...