Asfalt mi šumí pod koly

28. 06. 2018 6:00:00
Na dejvickém Kulatém náměstí se koncem let šedesátých nacházely nejenom veřejné záchodky, ale i Generální štáb a Ústřední dům armády, k nimž každé ráno proudily davy mužů v nažehlených uniformách s lampasy.

Místo dávno plánovaného Vítězného oblouku, na který ne a ne schrastit dost peněz, se zde tyčila socha Vladimíra Iljiče Lenina, obráceného zády k hospodě, lidově zvané "Za prdelí." Utěšenou scénu pak doplňoval zbrusu nový kampus ČVUT, zdravotní středisko a vedlejší pohotovost, kde jsem sloužila noční dvanáctky.

Chtěla jsem změnu, a trochu vzrúša? Tady jsem našla oboje. I prachobyčejný výlet do Ruzyně, Přední Kopaniny, Nebušic či Suchdola, ve tři hodiny ráno, se totiž mohl zvrtnout v nečekané dobrodružství. A někdy záleželo pouze na tom, kdo sedí vedle mne: Seladón, Šovinista, Povýšenec, nebo Sympaťák.

Se Seladóny jsem to mohla očekávat téměř jistě, neboť jízda pustinami pražského předměstí je dokázala sexuálně inspirovat natolik, že mi nezbyl ani čas se začít divit. Tyhle pány vůbec nezajímalo, jestli řidička ví, kam jede, nebo beznadějně bloudí zapadlými, neosvětlenými ulicemi. Za nejdůležitější považovali, že osoba za volantem je pohlaví ženského a má tudíž kozy, s nimiž se pravidelně pokoušeli blíže seznámit. Věřte mi, že odrážet útoky chobotnice a řídit při tom auto není žádná sranda, a to ani za denního světla, natož v noci.

Šovinisté mi naopak dávali nepokrytě najevo, že za normálních okolností by se mnou do auta nikdy nevsedli, ale jinou možnost nemají. Podle nich ženská patří k plotně, a když už tedy pracovat musí, tak ať dělá sekretářku, jejíž hlavní povinností je vařit kafe pro šéfa.

Tyto pokrokové doktory jsem dále rozdělovala na podskupinu Mučedníci a Zbabělci. Mučedníci vlezli do sanitky, položili si lékařský kufřík na klín a objali ho oběma rukama, jako kdybych jim ho snad chtěla ukrást. Poté se schoulili do klubíčka a odevzdali se osudu, což bylo zřejmé z toho, že při zvuku startéru zavřeli oči. V této poloze setrvali do chvíle, kdy jsem jim oznámila příjezd k cíli, a teprve potom projevili známky života. Hlasitě vydechli, a věřím, že kdybychom nežili v socialismu, kde se na bohy nevěří, určitě by se za mumlavého "zaplaťpámbu" pokřižovali.

Zbabělci byli zcela jiného ražení. Ti, přes veškeré předsudky a smrtelnou hrůzu z jízdy s babou, dokázali mistrně předstírat, že se nebojí, a jejich srdce stále tluče v levé části hrudníku a nikoliv v kalhotách. Strach o život odhalili teprve až když došlo ke zkoušce mých řidičských schopností - a v kritickém okamžiku jim pokaždé ruply nervy; prohlásili, že potřebují trochu pohybu, a ten kousek dojdou pěšky. Jestli si před jízdou dávali i loka na kuráž, jsem se však nikdy nedozvěděla.

Zato služby s Povýšenci mě doháněly k šílenství. Povýšenci, to byla šlechta, a my ostatní jsme pro ně byli plebejci. Jelikož věděli a uměli všecko líp než kdokoliv jiný, neustále mi pindali do řízení, radili kudy jet, a snažili se mě ohromit latinskou hantýrkou. Těm jsem na cestách za pacienty s gustem zastavovala u té největší louže či nejrozsáhlejšího moře bláta, jichž na místních sídlištích naštěstí bylo víc než dost.

Nejraději jsem sloužila se Sympaťákama. Pro ně jsme všichni tři - doktor, sestra a řidič - představovali pracovní partu, která společně usilovala o to, aby noc proběhla co nejlíp. S nimi jsem se uprostřed temných nebušických polí cítila bezpečně, na rozdíl od Seladónů. Oni při jízdě nezavírali oči, jako Mučedníci. Při hledání těch nejzakopanějších usedlostí je ani nenapadlo teatrálně vzdychat, a dávat mi sprduňk typu, "Vy jste se na tu mapu asi pořádně nepodívala, a teď tu zbytečně ztrácíme čas," na rozdíl od Povýšenců. A v kritických okamžicích sanitku neopouštěli, jako Zbabělci.

Právě naopak. Jednou v noci jsem se bezmocně šinula po náledí dolů z prudkého kopce, a v nejživějších barvách si představovala, co se u stopky, označující poměrně frekventovanou křižovatku, asi stane. Být vedle mne Seladón, určitě by si, těsně před smrtí, chtěl moji tělesnou schránku naposledy ohmatat. Povýšenec by mi zcela jistě poradil, ať se s tou brzdou tolik nemazlím a pořádně na ni šlápnu, jinak to u tý stopky nezastavím. Šovinista by zoufale vykřikl, "já to věděl!!," a Zbabělec by pravděpodobně ze sanitky vyskočil na zledovatělou vozovku, a křižovatkou profrčel po zadnici. Mučedník by na tom ovšem byl nejlíp, protože kvůli zavřeným očím a katakonickému stavu by přibližující se katastrofu vůbec nezaznamenal.

A jak se zachoval Sympaťák? Ten ani nehnul brvou. Jenom ohlásil, "zprava Dobříš," a poznamenal: "Máme kliku, že v tomhle psím počasí lezem ven jenom my!"

Denní služby zdaleka tak vzrušující nebyly, ale pořád lepší, než dřepět u prkna. Trávila jsem je ve vokovickém středisku Na Dlouhém lánu, kde jsem většinou seděla ve vrátnici, a pletla svetry pro celou rodinu. Po zbytek času jsem vyzvedávala zásilky léků, jezdila pro opravené lékařské nástroje, převážela krev z doupat vampírů do laboratoře, pokakané plínky z jeslí do prádelny, a vozila obědy z vyvařovny do menších zdravotních institucí. Tím samým autem, ale to snad nemusím podotýkat. Občas mě vyrušil některý z lékařů, jenž potřeboval navštívit pacienta, nebo si během pracovních hodin nutně vyřídit své soukromé záležitosti. Jako třeba zajet do Lysolaj, natrhat švestky.

Průšvihu, co se nalhaných kilometrů a zfalšovaných papírů týče, jsem se nemusela obávat. Doktoři ty výmysly podepisovali zrovna tak ochotně, jako recepty, až si při tom málem vykloubili zápěstí.

Švindlování našemu národu potíže přece nikdy nedělalo.

Autor: Jarka Jarvis | čtvrtek 28.6.2018 6:00 | karma článku: 16.69 | přečteno: 435x

Další články blogera

Jarka Jarvis

Hop sem, hop tam: Zkamenělý les

Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?

4.3.2024 v 14:00 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jarka Jarvis

Letos to určitě splním!

Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?

23.1.2024 v 15:30 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jarka Jarvis

Mozek v kalhotách

Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.

29.11.2023 v 21:55 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 290 | Diskuse

Jarka Jarvis

Má milá, nic se nebojíš?

S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.

20.10.2023 v 7:10 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 237 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 320 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 504 | Diskuse
Počet článků 142 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 443

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...