Rybí tuk - záruka zdraví
Jedny z institucí, které v době mého útlého mládí pečovaly o duševní a fyzickou způsobilost dozrávající generace, byly ozdravovny. Strategicky umístěné v oblastech, dnes známých pod pojmem "klimaticky vhodné" (jinými slovy: doposud nezamořené toxickými zplodinami lidské činnosti), doktoři tam posílali dítka chudokrevná, bleďoučká a hubená, jimž byl pobyt na čerstvém vzduchu vřele doporučován.
Pro mne a brášku vybrali Kamenický Šenov. Roli společníka a hlavního dozorce zastávala máma, jejímž úkolem bylo krotit zdivočelé potomky a nekompromisně dbát na to, aby snědli zeleninu a vše ostatní, co jim šoupli na talíř. Jako kdybychom se zakrátko měli dostavit do jatek na porážku!
I ošetřovatelky plnily svou práci na jedničku. Naši stravu suplementovaly hojným množstvím rybího tuku, který pozitivní výsledky výkrmné kúry opět zdárně negoval. A furt nás nutily chroupat mrkvičku, prý abychom dobře viděli. Sovětští vojáci přece také jedli mrkev a vyhráli válku, protože jejich ostřížím zrakům v řadách nepřítele nic neuniklo.
Moje analytická mysl z toho vyvodila, že k vyhrání války je nutné vypěstovat značnou kupu mrkve. Ovšem já zrovna s nikým neválčila (pokud nepočítám mámu a zeleninu u jídelního stolu), a vidět jako sovětští vojáci jsem tudíž nepotřebovala. Mně stačilo na dálku rozpoznat, zda má přibližující se osoba v pravici lahvičku a v levici lžíci, aby se mi podařilo včas vyklidit pozici.
Z ošetřovatelek jsem měla nejraději sestřičku Aničku. Můj názor zřejmě sdílela i většina rodičů pohlaví mužského; jejich zasněné oči zíraly na Aničku jako na zjevení, zpestřující nudu každodenních rituálů, neboť sestřička Anička byla šťabajzna. Možná právě ona ve mně probudila dřímající básnické střevo, a světové sbírky poezie tak obohatila moje "Ódička na sestřičku Aničku."
Když jsem při večeři Aničce oznámila, že jsem pro ni složila básničku, zachvěla se, chudinka, radostí. Vlídně mě pohladila po hlavě a navrhla, ať jí básničku přednesu. Nenechala jsem se dlouho pobízet, a na celou jídelnu jsem z plna hrdla zahlaholila:
Sestřička Anička,
ta ráda tancuje
a chlapce miluje
jen v posteli!
V místnosti nastalo hrobové ticho. Rodiče, vykrmující svá nedomrlá dítka, ztuhli uprostřed pohybu, Aniččiny tváře zrudly ruměncem mrkvového odstínu, a její laskavý úsměv zmizel jak pára nad hrncem. Sjela mě ledovým pohledem, zalapala po dechu, a když byla zase schopná mluvit, zeptala se mámy, jak mě to vychovává. Poté uraženě zamumlala něco o reakční pomluvě, a s předpovědí, že zraju pro šibenici, jídelnu urychleně opustila.
Netušila jsem, proč se na mne Anička zlobí, ani za co jsem od mámy dostala pár facek. Ještě že jsem si mohla postěžovat svému novému příteli, kterého jsem si tu našla! Ten moje reptání poslouchal se svatou trpělivostí a bez řečí, k ničemu mě nenutil, do ničeho mi nekecal, nikdy nikomu nic nevyžvanil, a navíc s ním byla větší legrace, než s Aničkou.
Jenom škoda, že jsem mu nemohla podstrčit svůj příděl rybího tuku. Ráda bych totiž věděla, jestli by se v něm nejdřív vyválel, nebo ho zblajznul hned.
I se lžící.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,21
- Průměrná čtenost 441x