Únor bílý pole sílí
Až do začátku února jsme si libovali, jakou máme letos krásnou zimu. A jelikož člověk je tvor chlubivý, neopomněli jsme se o tom zmínit všem přátelům a známým z krajin, kde takové štěstí neměli. Po telefonu jsme jim nadšeně sdělovali, že (zatím co oni se potácejí závějemi a mrznou jim nosy) nám tady doposud nespadla jediná sněhová vločka. Narcisy se nedočkavě derou ze země a lidé chodí v krátkých rukávech - prostě jaro už definitivně visí ve vzduchu. Což koneckonců potvrdili i chlupatí meteorologové Punxsutawney Phil a Wiarton Willie. Shubenacadie Sam s nimi sice nesouhlasil, protože on svůj stín viděl, ale co ví ňákej mladík z Nového Skotska?
Jenže hned druhý den po sviští předpovědi jsme dostali první sněhovou nadílku, a ty další a neméně štědré na sebe nenechaly dlouho čekat. Během deseti dnů napadlo desetkrát víc sněhu, než je únorový průměr (6 cm), plus pár čísel k dobru. Možná abychom nezapomněli, jak ten bílý nesmysl vypadá, možná jako trest za naši škodolibost, možná proto, že ti nahoře chtěli vědět, kdo se bude smát nejlépe.
A sníh se sypal jak z roztržené peřiny. Těžké, bílé vločky velikosti trakařů dopadaly na zelené trávníky,
lidé opět vytáhli odhozené svetry, a naši zkřehlí strávníci řešili dilema, zda zalézt do bezu, nebo zůstat co nejblíže zdroji potravy.
O zábavu na silnicích bylo také postaráno. Je totiž všeobecně známo, že zdejší řidiči panikaří při pohledu na dvě sněhové vločky,
a k totálnímu chaosu stačí i nepatrný sněhový poprašek - natož takovéhle nadělení. Pravda, kdo nemusel, ten nevytáhnul paty z domu, ale našli se i odvážlivci, které hned tak něco neodradí.
Při této příležitosti jsem si nemohla nevzpomenout na sněhovou bouři století, která postihla jižní cíp Vancouverského ostrova v prosinci 1996. Tehdy napadlo za necelé tři dny přes metr sněhu (z toho 65 cm během čtyřiadvaceti hodin), a myslím, že v obou případech jásala pouze dítka školou povinná.
Nám do smíchu rozhodně nebylo. Obávali jsme se, aby pod tíhou mokrého sněhu nespadnul balkón,
a nerozšířil tak počet obětí, které nápor zimy nevydržely. Pojišťováci budou mít radost, a určitě nejenom z nás.
Hledat, vyhrabávat a ometávat svého pick-upa Mamuta mě však ani nenapadlo; vždyť bych se v něm stejně nikam nedostala.
Ale já se na věci dívám optimisticky. Jiná pranostika přece praví, "v únoru sníh a led, v létě nanesou včely med" (doufám, že nepančovaný), nehledě k tomu, že vrata už rozrazil březen. Svatý Josef brzy zničí širočinou poslední ledy a naštípe dříví, Panna Maria zatopí, svatý Matěj přidá další polínko, žába hubu otevře - a my pro jistotu za kamna vlezem.
Protože kvůli těm falešným zprávám dnes není radno ničemu věřit.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,21
- Průměrná čtenost 441x