Řemeslo má zlaté dno
I tituly se radikálně mění, aby náležitě reflektovaly vzrůstající důležitost politické korektnosti. To víte, plácnout po zadku sekretářku je mnohem jednodušší, než exekutivní asistentku, a požádat office koordinátorku o uvaření kafča je málem urážka! Proto máme místo dělníků operátory výroby, z laboranta se stal farmaceutický asistent, z uklízečky operátorka podlahových ploch, ředitel podniku se zove director establišmentu, a hajzlbába už není hajzlbábou, ale manažerkou (možná brzy femažerkou) veřejných hygienických zařízení (vysokoškolský diplom vítán).
Pamětníci si jistě vzpomínají na časy, kdy vrchol žebříčku zaměstnání zaujímal horník. Zda tam stanul dobrovolně, nebo za pomoci tehdejších státních orgánů, rozvíjet nemíním; pouze podotknu, že horník je vám na draka, když potřebujete opravit chalupu, nebo postavit přístěnek k baráku. Teprve potom zjistíte, kdo je víc.
Přesně to se stalo v polovině let sedmdesátých minulého století, když naše chalupa v Orlických horách začala volat po osobě s potřebným know-how. Tedy, ne že by nějak chátrala; na naší chalupě se muselo odjakživa fachat. Specialistou v tomto oboru byl táta, který - dle hesla "kdo nepracuje, ať nejí" (a to nic, natož koláče) - neustále vymýšlel, co má komu dát dělat. A tak se šmirglovalo, bílilo, lakovalo, natíralo, zametalo, sekalo, štípalo a betonovalo, kdykoliv jsme tento rekreační objekt navštívili.
Můj bratr, coby študent s kapsou věčně zející prázdnotou, si ovšem nemohl příliš vyskakovat. Sice nespokojeně reptal, že otecko výše zmíněné rčení podle zneužívá, ale jenom potichu, aby neohrozil možnost si vydělat pár Ká čé es. I fakt, že tatík platil bídně, žold se vyplácel až v neděli odpoledne, záloha se nedávala a výjimky se nepovolovaly, musel chca nechca skousnout. Abych pravdu řekla: Já se dodnes divím, že na bartošovických galejích nikdy nedošlo ke vzpouře otroků.
Mnohočetné schopnosti inženýra, skoroinženýra a různých jiných, nedopatřením se přišmrncnuvších nádeníků, však na provedení některých oprav nestačily. Nastala potřeba vyhledat experta, též známého pod jménem zedník, a to nebylo jen tak. Tatík se musel spokojit s tím, co melouchový trh nabízel, a hlavně uvážit, kolik si může po finanční stránce dovolit. Neboť tito nadmíru populární, a hojně žádaní lidé se obvykle těší zvláštním privilegiím a výsadám.
Najatý mistr řemesla zednického zavedenou tradici striktně dodržoval, a měl se tudíž jako v bavlnce. Táta ho zdarma vozil z Prahy až na pracoviště, a platil mu tři stovky denně (plus jídlo a pití), což na první pohled vypadalo jako docela dobrý deal. Jenže, jak brzy vyšlo najevo, milý pán byl expert i na chlast; denně vyžahnul přes deset piv, a večer se pak ještě šel rozšoupnout do hospody. Jeho zaměstnavatel se, v zájmu udržení pohody a soudružské spolupráce, zpočátku snažil to táhnout s ním, ale brzy odpadnul. Na takovéhle tempo nebyl zvyklý ani on.
Co dodat? Snad jenom to, že oprava chalupy značně překročila rozpočet, a můj vykořisťovaný bratr pohrozil stávkou, pokud nedostane přidáno.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,21
- Průměrná čtenost 441x