Pro dceru kus jater, zejtra jede do Tater

8. 10. 2021 15:00:00
Zajímalo by mě, jestli se pořád jezdí do Tater. Teď, když jsou v cizině, do Alp to je skoro stejně daleko, a k moři jenom o kousek dál?

Jelikož v roce 1965 bylo Slovensko stále součástí naší republiky a Alpy se nalézaly za červenobílou závorou, Tatry lákaly nejenom čarom svojich krás. Nápad, kde bychom mohli strávit dovolenou, se tudíž dostavil téměř sám; stačilo sbalit pár věcí, obstarat proviant, a vsednout do vlaku.

Během příprav k odjezdu jsme hledali Masnu, v níž prý prodávali dvě kila krokodýla za kačku. Jenže jsme ji nenašli. V místní samoobsluze sice nával nebyl, ale krokodýlí tlačenku neměli, a nám tak nezbylo než vzít zavděk plechovkami paštiky a vepřového ve vlastní šťávě. Nezapomněli jsme ani na dostatečnou zásobu mysl povzbuzujících tekutin, které nám dozajista pomohou v udržování pozitivní nálady.

Noční rychlík byl tentokrát poloprázdný, což nám vzalo dech. S vědomím, že místa je tu dost jsme se proto zamkli v prázdném kupé, zatáhli záclonky, a nataženi na sedadlech se jali spokojeně pochrupovat.

Každému průměrně vzdělanému člověku je pravděpodobně známo, že kam čert nemůže, tam nastrčí buďto komunistu, nebo babu (a někdy taky oboje). Z tohoto důvodu byla naše relativní pohoda rušena neodbytnou průvodčí, soustavně odemykající dveře, a hlasitě vykřikující: "Přistoupil, prosím!" Když s překvapením zjistila, že nikdo, jenom výhrůžně zacvakala kleštičkama a s prásknutím zasunula dveře, aniž by je za sebou zamkla. Zůstalo tak na mně abych pokaždé vstala, dveře opět zalágrovala, a obnovila babou narušený klid.

Ve Štrbském plese jsme nahodili na záda krosny váhy několika mlýnských kamenů, nasáli do plic čerstvý horský vzduch, a vyrazili směrem Zlomisková dolina.

Kručící žaludky jsme utišili v chatě u Popradského plesa, kde nám na žádost "něco k jídlu za deset korun" předložili párek. Posilněni jsme šlapali dál, a půl hodiny před setměním se ubytovali v luxusním hotelu Pastoralium.

Počasí nám nepřálo hned od začátku, a já se navíc celé noci klepala zimou. Na radu mé drahé polovice jsem totiž nechala doma svůj péřový spacák (prý zabírá moc místa), a místo něj si půjčila silonový. Ten se sice dal sbalit do malého paklíčku, jenže vůbec nehřál. Ba co dím; on přímo studil, a vlézt si do něj v žáru pravého poledne, býval by mě příjemně ochladil.

Navzdory povětrnostním podmínkám se nám přece jenom podařilo podniknout několik túr.

Ke konci té na Ošarpance, značně pozdržené mým odporem ke slaňování, však oblohu rekordní rychlostí zahalily hrozivé mraky. Netrvalo dlouho a vyvalily se mlhy zdola, roztáhnuly se v šírá kola, a při pohledu v přítmí skal lano jsi sotva uhlídal. Museli jsme si pospíšit, a na moje slaňovací tyjátry přestal být čas. "Vomotej se lanem a udělej krok do prázdna, nebo Tě tu necháme," tvrdě prohlásili spolulezci. Snažila jsem se tedy nekoukat do propasti, zívající pod podrážkama mých pohorek, doufala, že po bláznivé dívčině nezavíří se v hlubině, a přála si mít na zádech místo batohu padák.

Druhého dne ráno bylo všude bílo. Vyhlásili jsme proto den odpočinku, naplnili ešusy výše zmíněnými, mysl povzbuzujícími tekutinami, a s optimismem spřádali plány na zítřek.

Jenže počasí se rozhodlo nespolupracovat. Další dva dny zběsile fičel vítr, střídavě lilo a chumelilo, třetího dne připadlo něco sněhu, a teprve až čtvrtý den jen tiše pršelo. Perfektní čas ke svázání ranců, a sestupu do níže položených oblastí! Ono už to v té naší útulné jeskyňce stejně začínalo páchnout jak v opičí kleci.

Na Popradském plese jsme do sebe místo párku kopli dva rumy, s vnitřní výmluvou, že to je na zahřátí. A nakonec ještě tradiční zastávka na cintorínu. Abychom si připomněli, jak pravdivá jsou tahle slova:

Či slnko jasné zlatí vás,
či búrkami sa zachvievate,
vy Tatry, čarom svojich krás
vábíte, i zabíjáte...

(srpen 1965)

Autor: Jarka Jarvis | pátek 8.10.2021 15:00 | karma článku: 15.15 | přečteno: 299x

Další články blogera

Jarka Jarvis

Hop sem, hop tam: Zkamenělý les

Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?

4.3.2024 v 14:00 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jarka Jarvis

Letos to určitě splním!

Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?

23.1.2024 v 15:30 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jarka Jarvis

Mozek v kalhotách

Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.

29.11.2023 v 21:55 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 290 | Diskuse

Jarka Jarvis

Má milá, nic se nebojíš?

S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.

20.10.2023 v 7:10 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 237 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 496 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 521 | Diskuse
Počet článků 142 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 443

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...