Ritalin do každé rodiny!
že prakticky nenajdeme zdravého člověka.
Ačkoliv moderní medicína je pro mne španělskou vesnicí, občas se o ni trochu zajímám. Snažím se totiž pochopit, proč je v těchto dobách postiženo neuvěřitelné množství dětí nemocemi, které mi byly za mlada neznámé? Tyto nové neduhy, jako je "ADHD" nebo "school refusal" se, kromě hyperaktivity, projevují i odporem k chození do školy, a různými jinými neurovývojovými poruchami. Předpokládám, že kdyby se tato chorobná dítka narodila ve staré Spartě, byla by bez ceremonií svržena dolů ze skály.
Jenomže dnes žijeme v jiných podmínkách. Vhodných skal je sice stále dost, ale nikoho z nich shazovat nejenom nebudeme, ale ani nemůžeme. Většina malých pacientů totiž onemocněla proto, že si jejich maminka během těhotenství sem tam zapálila cigaretu, nebo si místo limonády zunkla alkoholického nápoje. A tak se výše zmíněné choroby studují na univerzitách, a na konferencích se kvůli nim scházejí experti z celého světa.
Při zjištění, že příslušníci rodu mužského těmito nemocemi trpí pětkrát, až devětkrát častěji, než něžné pohlaví mi konečně došlo, proč v naší třídě mělo takové množství kluků (na rozdíl od děvčat) zhoršenou známku z chování. I já jsem však někdy bývala ve škole neposedná. Šili se mnou všichni čerti, dvojku z mravů jsem také párkrát vyfásla, a v skrytu duše se děsím toho, co by mě postihlo dnes. Za moje uličnictví, nevěnování pozornosti výuce matematiky nebo čehokoliv, co vyžaduje mentální soustředění, bych s největší pravděpodobností skončila někde v ústavu výchovné péče, kde by mě - místo mrkvičkou a rybím tukem, jako kdysi v ozdravovně - krmili Ritalinem.
V jednom jsem ale měla smůlu. Jelikož tyto dětské nemoci tehdy ještě nebyly objeveny, můj drahý tatínek mi za lumpárny, pětky a poznámky v žákajdě (což jsou zjevné projevy syndromu ADHD) mnohokrát napráskal zadek tak, až jsem se na něj několik dní nemohla posadit.
Ale jak říkám, to byly jiné časy. Do školy nás nevozili ani rodiče, ani autobusy, žízeň jsme zaháněli vodou z kohoutku, na kolech jsme jezdili bez helmy, místo dvou set virtuálních "přátel" na facebooku nám stačilo několik opravdových kamarádů, a odřená kolena či lokty nebyl důvod k návštěvě pohotovosti. Sakra, jak jsme jen mohli přežít?
Možná i proto, že "velký bratr" byl tehdy stále zamotaný do povijanu, a neuměl tudíž mluvit. Takže nám nemohl kecat do života, poučovat nás, co je zdravé a co ne, a přikazovat nám, co smíme a nesmíme.
Ale to jsem nějak odbočila od školou povinných, neurologicky znevýhodněných dítek. Já osobně zastávám názor, že občasný pohlavek by mnoha pacientům pomohl mnohem víc, než jakékoliv zázračné pilulky, nebo seance u psychiatra.
Jenomže to už dnes taky dělat nelze, protože to je proti zákonu.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,22
- Průměrná čtenost 441x