Jaruško, připomněla jste mi velmi vtipnou formou, jak šmejdi umí ztrpčovat život. Někdy jen po trošičkách, stačí na to chvilku se nedívat při nákupech, a jsou schopni ukrást i z pytlíku housky, někdy ovšem zcizená věc má velkou váhu nejen pro majitele, ale i pro nenechavce. Pěkný příklad je u nás odněkud z Moravy. Tam někdo před pár lety šlohnul kamenné kostky na chodník. Takové ty 10x10x10 žulové, bylo toho co by uvezl tirák i s návěsem. Doufám, že se při tom aspoň pořádně nadřel. Udivilo mě, že se na to přišlo až asi za týden. Tahle halda fakt nikomu nechyběla. A ejhle - nikdo nikoho neviděl nakládat. Inu u nás v Čechách máme čímany, kam se hrabe Paříž. Pozdravuji a lituji s Vámi to kolo. Mám takovou blbůstku, dědečkův legionářský odznak. Dnes by o něj skoro nikdo nestál, ale moc by mě mrzelo, kdybych o něj přišla. On se z války (první světové) vracel domů z Vladivostoku další 4 roky. Takže si tu 1WW vlastně "užil" dvakrát.

Dano, případ žulových kostek má možná co dělat se sedmým divem socialismu: Přesto že všichni kradou, nikomu nic nechybí.

Ten odznak je zajímavý. Kde bydlíte ?

Na Rakovnicku.

Teď mě dochází, to jste se ptal asi paní Jarky, že? Zdravím.

Ale ne, pan Stehlík se zřejmě ptal Tebe, a mně to došlo teprve až teď.