Nedotýkejte se drátů na zem spadlých
Paměť mi naštěstí stále dobře slouží, takže jsem si během pěti minut vzpomněla, kde jsou svíčky, a která zásuvka skrývá sirky. Poté jsem se, povzbuzena úspěchem a s plápolající svící v ruce, vydala do sklepa hledat petrolejku, a cestou mi nezbývalo než doufat, že posledně nevybumbala všechnu životadárnou kapalinu. Inu, uvidíme, řekla by osoba vizuálně znevýhodněná.
Je to stejně potvora, ta elektřina. Zřejmě dobře ví, jak moc na ní závisíme, a že když na chvíli vyplivne, svět se posadí na zadek. V ulicích se to mele, ánžto něpremávají semafory, a probojovat se skrz křižovatku, aniž by karosérie našeho vozidla skončila s trvalou ondulací, není pro slabé nervy. Nákupní střediska prožívají hluboký šok; EET i neEET pokladny odmítají spolupráci, a kdo dnes má ty na kličku? Zdmi věžáků lomcuje zoufalé volání o pomoc, ozývající se z výtahů, uvízlých mezi patry, a jestli se zrovna nalézám u doktora? Darmo mluvit. Ten je - bez chorobopisů, uzamčených v nefungujícím počítači - v háji zeleném.
Při této příležitosti jsem si vzpomněla na výlet do Tater, kde to kdysi také udělalo "pink." Po opuštění zšeřelých prostor Mikulášské chaty, a ometení čerstvě napadaného sněhu z auta (co bychom se divili, vždyť je teprve polovina června) jsme vyrazili na návštěvu jeskyně, nesoucí jméno jednoho z bývalých československých prezidentů. Přijeli jsme k ní právě ve chvíli, kdy průvodce s blikající baterkou v pravici vyváděl z podsvětí houf vyděšených, k smrti bledých turistů, a došlo nám, že bez proudu je nejenom Mikulášská chata, ale celá Demänovská dolina.
Čekat na další "pink" se nám zdálo riskantní; kdo ví, jak dlouho bude výpadek trvat? Je půl jedenácté, podle Murphyho zákona se proud vrátí do drátů těsně před polední přestávkou, a té se personál určitě dobrovolně nevzdá.
Ze vzpomínek mě vyrušilo kručení v žaludku. Na pana McDonalda (neplést, prosím, s prezidentem USA) a Colonela Sanderse nemá cenu se obracet; ti mají svých starostí dost. K večeři jsme tudíž pozřeli kus chleba se salámem, který doposud nestačil zezelenat - ale co teď? Televize a počítač se na nás šklebí tmavými monitory, a navíc nám začíná být zima. Venku mrzne, vytopit místnosti by dokázala tak akorát voda, termostat si hraje na mrtvého brouka, a zapálit plynový krb nelze. On totiž ten knoflík na zdi, zastávající funkci křesadla, je bez elektriky na en óno.
Oj, jak přežít muka, když si elektřina dává dvacet, a my nemůžem koukat do bedny, nebo žhavit klávesnici? Já obvykle vytáhnu jednu z mnoha knih, o kterých jsem si před dvaceti lety řekla, že si je někdy v budoucnosti opět přečtu, zabalím se do deky, a při světle petrolejky si kazím oči. Ted s brbláním zalehne a jme se pochrupovat, čehož hbitě využije naše hafdáma Willy. Jelikož (navzdory své inteligenci) se číst pořád ještě nenaučila, tiše se vplíží k páníčkovi na kanape, láskyplně mu omyje obě tváře, a po zbytek černé hodinky se starostlivě snaží udržet jeho tělesnou teplotu nad bodem mrazu.
Ďjó, grog. Kdybychom si tak mohli udělat grog ...
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,21
- Průměrná čtenost 441x