Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na pány, nebo na dámy?

13. 04. 2017 21:41:20
Kdysi jednoduchá otázka, která dnes pro určité procento homo sapiens představuje komplikaci každodenního života. A jelikož na práva menšin nelze kašlat, čekají toto sociální zařízení, známé pod jménem záchod, revoluční změny.

Unisex toalety sice nejsou žádný objev století, ale v dobách genderově nekorektních se jim příliš nedařilo. Pokrok je ovšem pokrok, lidé se mění nejenom po stránce duševní, a je tudíž nutné držet když ne hubu, tak aspoň ten krok. Aby i ti, již/jež si nejsou jisti svou pohlavní identitou (tj. zatím ji buďto nedokážou definovat, nebo si ji teprve vytvářejí), nebyli vystaveni stresovým situacím, a necítili se diskriminováni.

Věřím, že zrušení oddělených WC uvítají hlavně divadla. Je konec dlouhým frontám, tvořícím se o přestávkách před dámskými záchodky!

Renovace starých prostor proběhne pod dohledem genderových odborníků. Automaty, umístěné na zdech, zářících duhovými barvami, budou návštěvníkům nabízet nejenom široký sortiment prezervativů a absorpčních intimek (jimž se kdysi říkalo hygienické vložky, a byly nedostatkovým zbožím), ale i chutné energetické tyčinky, čipsy a coca-colu (ta nebyla vůbec).

Je však třeba myslet i na budoucnost. Mísy, obrácené nesprávným směrem přeorientujeme tak, aby byly v souladu s Islámem, a z bývalé šatny (kabáty si přece může dát každý na klín) uděláme doplňkovou toaletu se dvěma multikulturními, a jedním tureckým záchodem. Pro ty, co nemají s tímto zázrakem techniky zkušenosti: To si člověk stoupne na šlapky nad mísu a pak se nad ní kroutí tak, aby si při konání potřeby nepotřísnil stáhnuté kalhoty. Sukně je v tomto případě o něco jednodušší, i když ji, při troše nepozornosti, lze s úspěchem znehodnotit taky. Před použitím záchodu se doporučuje posilovat lýtka prováděním dvaceti dřepů denně, po dobu jednoho měsíce.

Nakonec všude rozvěsíme cedule, nabádající k čistotě -

a dilema, zda na pány nebo na dámy, je vyřešeno.

Ono opravdu není nad správné rozhodnutí, jak jsem se kdysi na vlastní kůži přesvědčila. Psal se rok 1965, my byli na praxi u dederónů, a v Jeně nás němečtí soudruzi pohostili výborným obědem. Zbaštit vše v dosahu zřejmě nebylo chování hodné socialistického studenta, a dostalo se mi tudíž unikátního trestu: Po odchodu z jídelny, když jsem si spokojeně hladila napucané bříško, mi na chodbě továrny Zeiss prasknul podvazkový pás. Ve snaze zastavit punčochy, rychle začínající podléhat přitažlivosti zemské jsem vyrazila z hejna spolužáků, kteří se sice přežrali zrovna tak, jako já, ale měli tu kliku, že si mohli povolit opasky, a s rukama přitisknutýma na stehna jsem se zoufale jala hledat místo, kde tu dolů se sunoucí kalamitu zastavit. S podvazkovým pásem téměř u kolen jsem konečně vrazila do prvních dveří, co se mi postavily do cesty, a v panice jsem si nevšimla, jestli je na nich napsáno Damen, Herren, nebo Servít je vůl. Po pravdě řečeno, ono mě to v tu chvíli vůbec nezajímalo.

Když jsem se však chystala vyjít z kabinky a jakoby nic se vrátit ke skupině, kterou jsem tak náhle a bez vysvětlení opustila, uslyšela jsem povědomé, kvapem se blížící hlasy. Ono na těch dveřích asi přece jenom bylo napsáno Herren, a naši páni kluci se přišli vycikať.

Dalších deset minut jsem seděla na míse s koleny u brady, aby si ňákej lišák Bystroušek náhodou nevšimnul bot, které na pánský záchod jaksi nepatří. Při poslechu vesměs nevkusných řečí, doprovázených zahanbujícími zvuky jsem potlačovala záchvaty smíchu, a modlila se aby ten, co zlostně zalomcoval dveřmi kabinky, zůstal jenom u nadávání. Zůstal, a podívat se dovnitř ho naštěstí nenapadlo.

A tak už se na ty genderově neutrální toalety docela těším. Zároveň doufám, že bývalí zaměstnanci šatny se také přeorientují - a sice na profesi hajzlbáby/hajzldědka, jejichž hlavní náplní práce bude rozdávání toaletního papíru (zatím zdarma), a sklápění a utírání počůraných prkýnek.

PS: Nejkrásnější unisex záchod, jaký jsem kdy viděla, se nalézá na West Coast Trail (Vancouver Island, British Columbia, Canada). Výhled na moře, křik racků a tiché šplouchání příboje ...


tady se skutečně můžeme cítit tím, o čem si myslíme, že jsme.

Autor: Jarka Jarvis | čtvrtek 13.4.2017 21:41 | karma článku: 25.65 | přečteno: 1121x

Další články blogera

Jarka Jarvis

#MeToo

Kdyby se všechny ženské, kterým šéf složil nevítanou poklonu, nebo jim sáhnul na zadek, postavily do zástupu a vyrazily do ulic, tak nás půjdou milióny, svorně v jednom šiku. Kam se hrabou někdejší prvomájové průvody!

5.11.2017 v 15:30 | Karma článku: 31.45 | Přečteno: 2663 | Diskuse

Jarka Jarvis

In vino veritas

Je to zdraví prospěšné, kalné jako Botič, blahodárně to působí na nervovou soustavu a činnost srdce, chutná to líp než projímadlo, a dostane se to jenom v určitém ročním období. Co je to?

19.10.2017 v 3:00 | Karma článku: 5.94 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jarka Jarvis

Jezdí samo

Od let padesátých, kdy na Václavském náměstí stávaly před luxusními hotely okřídlené a ochromované americké bouráky, se projezdilo drahně benzínu. Lidé je tehdy chodili zvědavě okukovat, při čemž závistivě vzdychali.

3.10.2017 v 21:57 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 408 | Diskuse

Jarka Jarvis

Rouškou zastřem si budoucnost...

Historie nás učí, že lidstvo a mír jsou pojmy neslučitelné. Zároveň se však doporučuje, abychom milovali bližního svého, a tak z toho mám v hlavě zmatek. Jak vím, že mi ona milovaná osoba jednou nevrazí kudlu do zad?

17.9.2017 v 23:39 | Karma článku: 15.70 | Přečteno: 196 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 16.13 | Přečteno: 390 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 403 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 270 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 27.67 | Přečteno: 764 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 21.04 | Přečteno: 657 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 16.74 Průměrná čtenost 570

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.