Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Není džin jako gin

12. 08. 2017 18:42:18
Ačkoliv oba ve většině případů najdeme v láhvích, tím jejich podobnost končí. Džin po odkorkování obvykle vyskočí sám, splní lidem i ta nejnemožnější přání, pak se rozplyne, a je v čudu. Na rozdíl od ginu,

jemuž, než zmizí, je třeba z láhve pomoci. Oba se diametrálně liší i v počtu příbuzných. Džin jich nemá mnoho; jeho sestřenice, zlatá rybka, však plní přání hlavně rybářům a pouze proto, aby neskončila na pekáči, když už teda otevřela ústa, kdy neměla. Zato příbuznými ginu se to po celém světě jen hemží, s výjimkou několika oblastí, kam mají vstup zakázán.

Zatímco s opravdovským džinem jsem se doposud nesetkala, s ginem ve formě tekuté se občas vídáme; ten se dokonce, spolu s toníkem, stal mým oblíbeným nápojem na cestách a výletech. A možná i z toho důvodu se odvažuji oponovat tvrzení, že tento nápoj umějí správně udělat jenom Španělé. My sice španěla doma máme (jmenuje se Willy a pochází z Bretaně, což je od Španělska pouhý skok), ale míchat drinky se pořád ještě nenaučila. Jenže ono jde spíš o to, co si kdo pod slovem "správně" představuje. Vždyť kolik lidí si například myslí, že správný mužský musí mít potetované bicepsy, chlupatou hruď, a svaly jak z ocele?

Přesto jsem věnovala zvýšenou pozornost radám experta, jenž své čtenáře poučoval, jak tento mok "správně" vyrobit. A nestačila jsem se divit. Zjistila jsem totiž, že chybu dělám hned u základních surovin, neboť k úspěšnému výsledku prý potřebuji 30 gramů ginu Citadelle, a dvě deci toniku Fever Tree. Ovšem já, osoba kulinářské gastronomie neznalá, o ginu Citadelle v životě neslyšela, a že stromy mohou trpět horečkou, je pro mne překvapující novinkou. Nehledě k tomu, že stále špekuluji, jak těch 30 gramů ginu navážit.

Další rady byly neméně zajímavé:
* Zapomeňte na vytáhlou úzkou rovnou sklenici typu Collins. Místo ní se používá široký velký pohár, nebo velká sklenice na červené víno. No pšakrev, tak tady jsem už úplně mimo. Já si tvarem sklenice hlavu nelámu, a gin s toníkem s chutí vypiju z čehokoliv, třeba i z ešusu. Vždyť to je přece taky "široký, velký pohár" - nebo snad ne?

* Ve velké sklenici rozmícháme gin, tonic a led. Konečně pokyn, s nímž se absolutně ztotožňuji. Ta sklenice však musí být opravdu, opravdu velká!

* Ozdobíme kořením a normálně pijeme, nikdy nepoužíváme brčko. To by holt nebyl expert, kdyby se mu nepodařilo mě zmást. Normálně pijeme? Mám tomu rozumět tak, že pití za pomoci brčka je nenormální?

Takže, vážení, jak na gin s toníkem? Zcela jednoduše. Především z toho nedělat vědu, a řídit se mým spolehlivým, mnohokrát vyzkoušeným receptem:

1) Popadneme jakoukoliv nádobu, kterou máme po ruce.

2) Do pravice pevně uchopíme otevřenou láhev ginu, a do levice výše zmíněnou nádobu (levákům je povoleno úkon provést opačnými končetinami). Co je na láhvi napsáno (eg. Beefeater, Tanqueray, Gordon's, Gilbey's nebo Citadelle), není vůbec důležité.

3) Do nádoby vlijeme nejprve gin, a pak toníka, na jehož značce také nezáleží. Hlavní je, aby poměr ginu k toníkovi byl minimálně 3:1.

4) Ledu přidáme co nejméně. Ona ta potvora taje, a voda, ve kterou se eventuálně promění, nápoj nepříjemně zředí.

Poznámka: Pokud zrovna nemáte doma limetku, jejíž plátek je prý nezbytný, nic si z toho nedělejte. Ujišťuji vás, že za hodinu vám to bude naprosto jedno.

Jistě nemusím podotýkat, že tento nápoj lze konzumovat nejenom na cestách; můžeme jím oslavovat nepřeberné množství různých událostí, jako jsou jmeniny, svátek matek, konec školního roku, či odchod do penze. Výjimkou budiž Den vítězství, a Den vzniku samostatného československého státu. Tam se k přípitkům (alespoň podle mne) spíš hodí v prvním případě vodka, a v druhém rum.

Tak vám nevím proč, ale právě mě napadlo, že už jsme dlouho nikde nebyli...

Autor: Jarka Jarvis | sobota 12.8.2017 18:42 | karma článku: 10.76 | přečteno: 253x

Další články blogera

Jarka Jarvis

In vino veritas

Je to zdraví prospěšné, kalné jako Botič, blahodárně to působí na nervovou soustavu a činnost srdce, chutná to líp než projímadlo, a dostane se to jenom v určitém ročním období. Co je to?

19.10.2017 v 3:00 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jarka Jarvis

Jezdí samo

Od let padesátých, kdy na Václavském náměstí stávaly před luxusními hotely okřídlené a ochromované americké bouráky, se projezdilo drahně benzínu. Lidé je tehdy chodili zvědavě okukovat, při čemž závistivě vzdychali.

3.10.2017 v 21:57 | Karma článku: 13.81 | Přečteno: 385 | Diskuse

Jarka Jarvis

Rouškou zastřem si budoucnost...

Historie nás učí, že lidstvo a mír jsou pojmy neslučitelné. Zároveň se však doporučuje, abychom milovali bližního svého, a tak z toho mám v hlavě zmatek. Jak vím, že mi ona milovaná osoba jednou nevrazí kudlu do zad?

17.9.2017 v 23:39 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 182 | Diskuse

Jarka Jarvis

Spi, děťátko, spi

Z dálky vypadají jako perličky, navlečené na dlouhé šňůrce. Většina z nich sice spí pokojným spánkem blanických rytířů, ale dá se jim věřit? Tahle napohled neviňátka jsou přece jenom součástí Ohnivého kruhu...

4.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 9.16 | Přečteno: 193 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 7.78 | Přečteno: 440 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 19.31 | Přečteno: 621 | Diskuse

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 157 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.96 | Přečteno: 452 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 11.01 Průměrná čtenost 485

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.