Hop sem, hop tam: Jižní Dakota

21. 08. 2019 15:45:00
Bitky s Indiány, zlatá horečka v Černých horách, Wild Bill Hickok, Calamity Jane a městečko Deadwood, kde pistolníci nosili kolty proklatě nízko, a kořalka tekla proudem... Prostě divokej západ, jak nám ho ukazovali ve filmech.

Od té doby uplynulo v řece Missouri spousta vody. Indiáni jsou dnes rozptýleni po rezervacích, z Deadwoodu se stala předražená past na turisty, Bill Hickok s Calamity Jane odpočívají na tamějším hřbitově Mount Moriah, a Conestoga vozy na mezistátní dálnici I-90 také nepotkáte. Jenže jsou tu jiné věci, které za to stojí přeci. A jelikož na našich cestách zpravidla zastávám funkci velice zvědavého navigátora (pilot jenom točí volantem, a občas zamumlá, kam ho to zase ženu), většinu z nich jsme vymetli.

Corn Palace: V současnosti jediný (ale nikoliv první) kukuřičný palác na světě, ve městě Mitchell. Exteriér budovy je obložen každoročně se měnícími mozaikami, složenými z kukuřičných klasů a různých obilnin.

Těch semaforů si, prosím vás, nevšímejte. Soustřeďte se pouze na "zemědělské umění," jehož největšími fandy jsou ptáci a veverky.

Chamberlain Rail Bridge: Jednokolejný železniční most přes řeku Missouri je 1490 metrů dlouhý, a byl otevřen v roce 1953 - tedy zhruba o rok dřív, než Slapská přehrada. Ačkoliv je most v poměrně dobrém stavu, mnoho vlaků po něm už nejezdí.

Badlands National Park: Zdejší bohaté naleziště fosilií pro změnu nejvíc oceňují paleontologové, a drsnou krajinu filmaři - točil se zde i oscarový "Tanec s vlky" (kdo a proč to přeložil jako tanec, místo tančí, nemám potuchu). Národním parkem od listopadu 1978.

Wall Drug Store: Nabízet vedrem zmoženým poutníkům, potácejícím se vyprahlou stepí, zdarma sklenici ledové vody? To může být docela dobrý byznys! A byl; z malé, neprosperující drogerie "uprostřed ničeho," je teď známá turistická atrakce (když lékárník Ted Hustead obchod v roce 1931 koupil, měl Wall kolem dvou set obyvatel). My jsme o vodu zájem neměli; ta nám (také zdarma) padala z oblohy, ale zmrzlinu tam mají dobrou. Ještě bych ráda podotkla, že na tento skvělý nápad přišla lékárníkova manželka.

Mount Rushmore National Memorial: Šestapadesátiletý sochař Gutzon Borglum zahájil práci na skále nedaleko Keystonu v říjnu 1927, a měl v plánu zobrazit každého ze čtyř prezidentů od hlavy k pasu. Po jeho smrti v březnu 1941 převzal projekt syn Lincoln, ale nedostatek finančních prostředků stavbu 31. října 1941 s konečnou platností zastavil.

Kdo viděl film "Na sever severozápadní linkou" (North by Northwest, 1959), možná si vzpomene na scénu, v níž Cary Grant a Eva Marie Saint po tvářích prezidentů zdatně slézají. Ono to tak aspoň vypadá, ale protože Alfred Hitchcock nedostal povolení zde natáčet, musel se spokojit s replikou, postavenou ve studiu. Jediné autentické záběry jsou ty z dálky.

Každá mince má však dvě strany. Black Hills jsou pro původní obyvatele posvátným územím, a na tváře bílých mužů, vytesané v místech, která jim vláda vzala, pohlížejí někteří z nich negativně.

(Obrázek druhé strany monumentu sem dát nemohu, ale po zadání "Mount Rushmore the backside" si ho lze nagooglovat).

Custer State Park: Pojmenován podle podplukovníka George Armstronga Custera, jehož sedmé kavalérii Indiáni v bitvě u Little Bighornu ukázali, zač je toho loket.

"No passing?" Tady by se spíš hodila cedule "No pasarán." Na silnicích tu mají přednost bizoni, a rozmlouvat jim to se nedoporučuje. Jdeme všichni sborem...

Přišli, viděli, napásli se, a když zjistili, že tráva je na obou stranách silnice stejně zaprášená, zase odtáhli.

Ten, co průvod uzavíral se ještě ohlédnul, a pokynul nám, že už můžeme jet.

Hemos pasado.

(fotografie: JarJar, červen 1986)

Autor: Jarka Jarvis | středa 21.8.2019 15:45 | karma článku: 16.50 | přečteno: 268x

Další články blogera

Jarka Jarvis

Pane Murphy, jděte spát

Zákon je obecně závazný právní předpis, přijatý zákonodárným sborem, a lidskou náturou je ho porušovat. Na vysvětlenou (ale nikoliv omluvu) budiž řečeno, že nejeden z nich po tom ve své nepochopitelnosti přímo volá.

9.9.2019 v 18:40 | Karma článku: 17.20 | Přečteno: 350 | Diskuse

Jarka Jarvis

Gréto, jdem na to

Bravo! Jsi holka odvážná, plavit se přes oceán v době hurikánů. Zřejmě víš, že ekologicky šetrná pádla, jimiž je Pierrova ekologicky šetrná jachta bezpochyby vybavena, by případný úprk před větrnou smrští značně usnadnila.

27.8.2019 v 15:45 | Karma článku: 40.84 | Přečteno: 1757 | Diskuse

Jarka Jarvis

Rozkaz, paní generálko!

Pod slovem "feministka" se leckomu vybaví podoba nepohledné ženštiny, ve jménu emancipace veřejně pálící svou podprsenku. A prohlašující, že se nejenom ve všem vyrovná mužům, ale docela dobře se bez nich i obejde.

7.8.2019 v 17:00 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 613 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 8.02 | Přečteno: 292 | Diskuse

Karel Trčálek

Myslivecká mafie a smrt krásných jelenů

Každou noc mě teď otravují jeleni svým troubením, jelikož mám tu smůlu, že nebydlím u žádné silnice. Ale tu a tam přece jen třeskne v noci výstřel a najednou je ticho

17.9.2019 v 17:32 | Karma článku: 9.88 | Přečteno: 283 | Diskuse

Blog Info

Poslední rozloučení s blogerem Janem Jílkem

Jak jistě většina blogerů ví, opustil nás na začátku prázdnin náš kolega Jan Jílek. Byl terapeutem, ale i režisérem, a jak jinak se s ním naposledy rozloučit než pozváním na uvedení jeho poslední hry.

17.9.2019 v 10:32 | Karma článku: 21.82 | Přečteno: 1171 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Cooey 82 a Ross Cadet 1912 – kanadské malorážky

Role kanadských ozbrojených sil během obou světových konfliktů je často opomíjena a neprávem přehlížena. V první i druhé světové válce totiž sehráli vojáci této země nezanedbatelnou roli.

17.9.2019 v 10:32 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 520 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 358 | Diskuse
Počet článků 78 Celková karma 21.00 Průměrná čtenost 507

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.

Najdete na iDNES.cz