Sobota 22. února 2020, svátek má Petr
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 22. února 2020 Petr

Oči jako rys

21. 10. 2019 21:56:00
Oči jsou prý okna do duše. Nebo jako studánky - jen do nich plivnout, říkali chuligáni za mých mladých let. Ovšem časy se mění; křišťálové studánky, které si pamatuji, stačily od té doby vyschnout, a chuligáni?

Ti už také neexistují. Tedy, ne že by vymřeli, jenže slovo "chuligán" je nejenom zastaralé, ale i urážlivé, a tudíž politicky nekorektní; dnes se těmto individuím říká aktivisté za lidská práva, svobodu projevu, záchranu zeměkoule, a čert ví čeho ještě. Ale promiňte, to jsem nějak odbočila, a nechtěně se nechala unést pohledem na obrázek z poslední demonstrace proti klimatickým změnám. Proto se raději vrátím k původně zamýšlenému tématu, a sice k těm oknům do duše.

Když si naše tělo usmyslí, že toho má dost a začne se rozpadat, nikdy nevíme, co přijde na řadu první. Dříve nebo později však dojde i na zrak - přesto, že jsme v dětství poslouchali maminku, a poslušně papali špenát a mrkvičku. Zpočátku pomohou brýle, pak už ani ty ne, a nakonec skončíme s okny zakalenými natolik, že skrz ně přestane být vidět. Což je pro leckoho dobrá zpráva, ale na druhou stranu to má kupu nevýhod.

I já jsem do této fáze chca nechca dospěla. Prvním varováním byla neustále se zmenšující vzdálenost mezi mým nosem a monitorem počítače, ale že je něco silně v nepořádku mi došlo teprve až poté, co jsem na ulici potkala sousedku, a nepoznala ji. Zato vidina oftalmologa, jenž ze mne čury mury fuk udělá Bystrozrakého, se začínala v dálce rýsovat až příliš zřetelně (z Dlouhého na Širokého jsem se přeformovala už dávno).

Nemýlila jsem se, a v den Dé-jedna to v nemocnici frčelo jak na běžícím páse: Kapky do oka - odvoz na sál - lepkavé prostěradlo přes obličej - 10 minut všelijakých zvuků a míhavých světýlek - děkujeme - další, prosím - doma za dvě hodiny.

Po operaci prvního kukadla jsem si připadala jaksi nevyvážená. Tím levým jsem dohlédla až do Moskvy (no, skoro), pravým si neviděla na špičku nosu, a na schody bez zábradlí jsem se neodvážila vkročit. K tomu všemu jsem trpěla abstinenčním příznakem z nedostatku informací o nejnovějších událostech. Drobná, a navíc ostře rozmazaná písmenka v novinách mi bránila se dozvědět, co se děje ve světě (e.g. kde kdo koho zase zabil, nebo co vyhodil do povětří), a jelikož číst jsem mohla pouze "neopraveným" okem, opět hrozilo nebezpečí kolize mého nosu s monitorem.

Pokusila jsem se tedy tuhle zapeklitou situaci vyřešit. Z černého igelitového pytlíku, výrobcem určeného k přepravě sebraných psích výkalů jsem ustřihla pásek, a omotala jím levou stranu mých starých, nyní už nepotřebných brýlí. Nápad za dvě, snaha za jedna, výsledek za pět, a zpátky k zakrývání levého oka dlaní.

Další kámen úrazu byla postoperační "údržba." Tu jsem prováděla systémem pokus-chyba, neboť způsob, jak se úspěšně trefit kapkou do oka, jsem doposud nenašla. Naštěstí v tomto případě stačila dostatečná zásoba papírových ubrousků, a o vylepšení nálady se postaralo vědomí, že kam se tohle hrabe na přípravu ke kolonoskopii.

Po dvou týdnech se stejným způsobem odehrál den Dé číslo dvě, a moje okna do duše se čistotou opět jen blýskají. Potíž je akorát v tom, že - ačkoliv teď vidím ještě dál, než do Moskvy, bez brýlí nic nepřečtu.

Jenže (jak tvrdí pan Murphy), každé řešení přináší nové problémy, a upatlané brýle, které používám v kuchyni, jsou pouze jedním z důkazů.

Autor: Jarka Jarvis | pondělí 21.10.2019 21:56 | karma článku: 7.12 | přečteno: 153x

Další články blogera

Jarka Jarvis

Za skřivánkem vzhůru do oblak

Americký pan prezident má pravdu, když tvrdí, že svět je plný falešných zpráv a alternativních pravd. Vezměme si například výrok, "všechno lítá, co peří má." Prosím vás, kdo kdy viděl létat pštrosa?

21.2.2020 v 5:30 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jarka Jarvis

Kosti kosti kostičky

Člověk je konstruován z kostí, masa a krve, a když má stvořitel dobrou náladu, k těmto základním ingrediencím ještě přidá mlíko. Ze všeho nejdůležitější je však řada kostiček, zvaných obratle, které tvoří naši páteř.

4.2.2020 v 3:45 | Karma článku: 12.84 | Přečteno: 246 | Diskuse

Jarka Jarvis

Ach češtino, muka, muka

Kdybych byla novinářem, věta "poslední vozy armádního konvoje opustili republiku" by mě pravděpodobně nechala naprosto klidnou. Vždyť tvrdé a měkké "i" přece máme proto, abychom si mohli vybrat.

15.1.2020 v 20:30 | Karma článku: 30.18 | Přečteno: 752 | Diskuse

Jarka Jarvis

Jezte více brokolice, kapusty a čočovice!

Lidé si už od pradávna dávají novoroční předsevzetí. Ta nejtradičnější jsou přestat kouřit a zhubnout, což se pod vlivem silvestrovské kocoviny zdá jako brnkačka. Jenomže dobré úmysly obvykle dláždí cestu kam?

31.12.2019 v 5:40 | Karma článku: 11.48 | Přečteno: 205 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Gruber

Ovládal Jára Cimrman psychovzorce?

Jára Cimrman, podle mnohých největší český génius vůbec, je autorem mnoha dějinných objevů a vynálezů, které změnily svět. Znáte jistě jeho větu: „A co takhle zkusit to bez drátů, pane Marconi?“ Nebo jeho věta k A. P. Čechovovi:

21.2.2020 v 16:57 | Karma článku: 14.65 | Přečteno: 404 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Průměrnost a podprůměrnost vítězí

Myšlenku, že průměrných a podprůměrných je daleko víc než nadprůměrných, a proto vždy nakonec zvítězí, jsem četl už dávno. Už nevím, odkud pochází, ale to je jedno. Horší je, že se právě nyní začíná uskutečňovat.

21.2.2020 v 15:58 | Karma článku: 20.31 | Přečteno: 673 | Diskuse

David Dvořák

Trikolóra - pár poznámek burana.

K napsání nekorektní úvahy nad Trikolórou mě přimělo vystoupení P. Hampla v Olomouci, resp. doslova loudění odpovědi jednoho z pořadatelů na otázku, jak na tom vlastně Trikolóra je a jaké má šance.

21.2.2020 v 12:12 | Karma článku: 23.99 | Přečteno: 1047 | Diskuse

Jarka Jarvis

Za skřivánkem vzhůru do oblak

Americký pan prezident má pravdu, když tvrdí, že svět je plný falešných zpráv a alternativních pravd. Vezměme si například výrok, "všechno lítá, co peří má." Prosím vás, kdo kdy viděl létat pštrosa?

21.2.2020 v 5:30 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 215 | Diskuse

Martin Faltýn

Žena ztratila v Portlandu prsten

Nový senzační článek s vášnivou diskusí. Odkaz na článek samozřejmě v blogu. Já bych se rád zmínil o trochu jiných aspektech: aspektech nikoli ztrát a nálezů, ale nálezců. Protože to je neméně zajímavé.

20.2.2020 v 19:08 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 518 | Diskuse
Počet článků 88 Celková karma 16.27 Průměrná čtenost 489

Píšu blbě, ale píšu ráda. Navíc jsem politicky nekorektní, nevlastním chytrý telefon, a v důchodu mám tolik času, že absolutně nic nestíhám.

Najdete na iDNES.cz