Babičko, buď moderní
I nad mým mobilem, který nemá nic společného s benzínovou stanicí, bys zaplakal. Tato archeologická vykopávka je mi sympatická hlavně tím, že se nezamyká (a nemohu tak zapomenout heslo), v pase se ohýbá líp, než já, a vlastním ji pouze proto, že Ted před jedenácti lety striktně odmítnul můj dárek k narozeninám. Prý nepotřebuje být furt uvázaný k telefonu, na klábosení má pevnou linku, a když se bez něj obešel dodnes, obejde se i nadále.
V tom s ním sice souhlasím, ale důvod, proč jsem mobila koupila, byl jiný. Napadlo mě, že by se mohl hodit v případě nouze na cestách, abychom někde v bohem zapomenuté krajině nezůstali trčet bez pomoci. Což je zřejmě myšlenka příliš logická, a tudíž nepřijatelná.
Přiznávám, že do prekérní situace jsme se od té doby dostali jenom dvakrát, a náš hloupý mobil splnil svůj úkol na jedničku. Proč si tedy pořizovat nový, i kdyby byl skoro tak chytrý, jako Rádio Jerevan? Pravda, tyhle minizázraky umí tisíc a jednu věc. Ale k textování jsou stále potřeba dva hbité palce (ty moje ťukají rychlostí až pět slov za hodinu), a fotodokumentaci obstarává náš Kanón. S jeho výměnou za digitální verzi jsem také dlouho otálela, a došlo k ní teprve poté, co jsem do něj před odjezdem na dovolenou zapomněla dát film.
Být moderní, to znamená nosit rozdrbané džíny, vlastnit nejnovější věci jenom proto, že jsou nejnovější, a mít konto na Facebooku. Tento vynález, jenž plní funkci novodobé domovní důvěrnice, nám umožňuje vytrubovat do světa osobní údaje a informace, co jsem pozřel k obědu. Je to stejně zajímavé: Pamatuji časy, kdy na nás donášeli nejenom nepřátelé, ale i kamarádi a známí, a příslušné úřady o nás věděly víc než všechno. Teď to děláme zcela dobrovolně sami, a jako bonus navíc si značně rozšíříme kruh přátel.
Až se mi hlava točí z toho, kolik vymožeností nám moderní doba a pokročilá technologie nabízí - pokud ovšem není nedostatek čipů z Číny. Automobily lze odemykat a startovat aniž bychom museli otáčet klíčem, což nám šetří zápěstí, a usnadňuje práci zlodějům. Řídí to samo, brzdí to samo, parkuje to samo, mluví to k nám (ale zatím neodmlouvá), kolečka v převodovce se přehazují kdy, kde a jak se jim zachce, a ať se nám to líbí, nebo ne. Děkuji, nechci! Odmítám se vzdát kličky na stahování oken a šaltpáky, neboť pánem jsem tu já.
Jelikož jsem osoba nedůvěřivá, na mnoho přístrojů, údajně usnadňujících náš život, pohlížím s podezřením. Vezměme si takový GPS. Zadáme do něj adresu, a z Prahy do Brna pojedeme třeba přes Budějovice, jestli se nacházejí v navržené trase. Kdepak, na to nenaletím! Z mapy, rozložené na klíně přece jasně vidím, že nejkratší cesta z Prahy do Brna vede přes Olomouc.
Dnes jít s dobou, na to aby si jeden obul sedmimílové boty. Jenže ty jsem v mém čísle zatím nikde nesehnala, a do tohoto moderního světa tedy zjevně nepatřím.
A víte, že mi to vůbec nevadí? On totiž ten Tonda Zápotonda kecal. Žít se dá i po staru, obzvlášť když je člověk zaostalý geront.
(Foto: JarJar, včera)
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Jarka Jarvis
Pionýři, pionýři, malované děti
Dnešní dítka školou povinná nevědí, o co přicházejí. No řekněte sami; jak může nějaký, třeba i ten nejchytřejší telefon v ruce nahradit pionýrský šátek, pečlivě uvázaný kolem krku?
Jarka Jarvis
A hrdý buď...
Často si hlavu lámu, co vlastně znamená slovo hrdost. Zeptala jsem se proto chytrého strejdy Googla, který všecko ví a všecko zná, a on mi to prozradil.
Jarka Jarvis
Svatební cesta ve třech
Jestlipak se pořád jezdí na svatební cesty, teď, když je bída? Nemohu uvěřit že od té, kterou jsme podnikli s mým prvním vyvoleným, uplynulo už 57 let! Ale tehdy stále vládnul socialismus, a chudoba tudíž neexistovala.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Route 66
Že Arizóna je pravých mužů zóna, kde kulky bzučí a krávy cituplně bučí, víme z filmu Limonádový Joe. Dokonce to možná, někdy dávno, byla i pravda.
Jarka Jarvis
Dederónie
Státy vznikají a zanikají, a mapa světa se neustále mění. Často k tomu stačí vzpoura poddaných, kteří vyhodí vládnoucí elitu od koryt (někdy i oknem), a nastolí tu svou, jen tu jedinou.
Jarka Jarvis
Orgán zvaný žaludek
Já nestačím žasnout, co všechno se tady na blogu nedozvím! I když ta poslední informační kapka mě trochu znepokojila; zjistila jsem totiž, že k visícím částem mého těla se přidal i žaludek.
Jarka Jarvis
Kolik přátel máš, tolikrát jsi člověkem
No, já vím že autor to řekl trochu jinak, ale to bylo v dobách, kdy ještě nevynalezli Facebook. Nehledě k tomu, že znalost jazyků dnes už není důležitá. Od čeho přece máme kompjútery?
Jarka Jarvis
Začátek konce světa
Mnoho pesimistů hlásá, že jsme zdárně nastoupili cestu ke konci světa. Dokonce i klimatická Gréta si uvědomila že to, co dělá pro záchranu zeměkoule zdaleka nestačí, a promptně nasadila vyšší obrátky.
Jarka Jarvis
Sysel a jeho pytel
Veřejně přiznávám, že jsem sysel. Tedy ne ten, co se v létě nacpe, pak zmizí někam do tmy, a tam (šťastné to zvíře) tiše prospí celou zimu. Já jsem druh sysla, pro něhož něco vyhodit představuje větší trauma, než návštěva zubaře.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (2)
Revelstoke, 28. 12. 2007: Zatím co nám v jídelně servírovali oběd, vepředu v kabině se měnili mašinfírové. A jelikož panu Murphymu už nestačilo pouze vybíjet baterie či kazit počasí, křeslo hlavního strojvůdce obsadil on.
Jarka Jarvis
Šťastnou cestu! (1)
Měl to být výlet našich snů. Z přímořského Vancouveru do Banffu v srdci Skalistých hor, nádhernou krajinou a v luxusu, jímž je vlak Rocky Mountaineer pověstný. Jenže organizace se chopil pan Murphy, a podle toho to i dopadlo.
Jarka Jarvis
Odboráři všech zemí, mějte se!
Nepopírám, že odbory kdysi sloužily svému účelu, a v historii zaujímají důležité místo. Jenže jak je to s nimi dnes, kdy stávky a často absurdní požadavky sahají až k hranici kontraproduktivity?
Jarka Jarvis
Pan doktor Umíto
Páni doktoři a paní doktorky jsou chytří a vzdělaní lidé. Na rozdíl ode mne vědí, co je membrum superius, že slovo pes nutně neznamená sousedovic voříška, a caput nemá s posledním vydechnutím našeho auta nic společného.
Jarka Jarvis
Vraždy v naší ulici
Nedávno mi přistál ve schránce kreslený vtip, v němž se pes ptá kočky: "Znáš ten pocit, když uděláš něco špatného nebo se něčím proviníš, a celý den pak máš výčitky svědomí?" A kočka mu na to odpoví: "Ne."
Jarka Jarvis
Až já půjdu do nebe
Prý tam vedou schody, u brány stojí kádrovák jménem Petr Svatý, a obláčky jsou měkčí než babiččina peřina. Ale to vím jenom z doslechu, a lidi toho napovídají!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 143
- Celková karma 11,21
- Průměrná čtenost 441x