Jsme nevšední kasta - a basta!
Výsledky jejich počínání jsou rozmanité. Předložená krmě sice občas neodpovídá apetitu velectěných čtenářů, ale to není nic neobvyklého, neboť uspokojit nelze všechny. Což je zřejmé i z diskuzí, v nichž jsou autoři za svou snahu odměněni
a) potleskem ve formě průtokového ohřívače vody
b) ledovou sprchou (karma spadla, karma spadla, kdopak nám ji opraví)
c) mlčením
d) dotazem, co to píší za blbosti
e) doporučením naučit se psát/fotografovat líp, než pětileté dítě
f) návrhem zmizet, odejít tam, kde slunce nesvítí, a už se nikdy nevracet.
Inu, dobrá rada vždycky byla, a vždycky bude nad zlato.
Kdy, kde, a jaké náměty k článkům se blogerovi vkradou do hlavy, je naprosto nevyzpytatelné. Ty nejlepší obvykle přicházejí v noci, a do rána jsou převážně zapomenuty - pokud tedy rozespalý spisovatel nemá po ruce papír a tužku. V tom případě ovšem riskuje agresivní reakci od štracháním z nočního klidu vyrušeného, a tím pádem náležitě nevrlého spoluložníka.
Psací záchvaty se dostavují se stejnou nepředvídatelností. Někdy záleží pouze na tom, jak dobře se bloger vyspí, nebo kterou nohu vystrčí z postele nejdřív, a jindy musí okamžitě odventilovat vnitří přetlak, než dosáhne kritického bodu. Pak je bezesporu lepší zasednout ke klábosnici a sesmolit jakoukoliv uklidňující úvahu, například o nesmrtelnosti chrousta, než nakopnout psa. Na možnost sprduňku od nějakého rozhorleného entomologa za to, že autor nenapsal, kolik má chroust nožiček, je doporučeno nemyslet, a psát v takovém rozpoložení o politice se už nedoporučuje vůbec. To je totiž nejenom nemoudré, ale téměř sebevražedné.
Že člověku jest, kromě práce, přírodou vrozena i bojovnost, je všeobecně známo. Zářivou ukázkou jsou blogy, kde se ke vstupu do diskuzních prostor nevyžaduje registrace. Opravdu mi není jasné, proč anonymita vzbuzuje v lidech nezadržitelnou potřebu někoho urážet? Do této džungle, kde je útočník schován za virtuálním plotem, rozdává rány pod pás a ohání se svobodou slova, je radno vcházet pouze s nervy obalenými tukem, a tělem od hlavy až k patě pokrytým hroší kůží.
Plusem však budiž, že na tomto bitevním poli se bloger lecčemu přiučí. Já jsem si kupříkladu rozšířila slovník o několik mně doposud neznámých sprostých slov, a dozvěděla se o sobě věci, o nichž jsem neměla ani zdání. A ačkoliv být krávou je lepší, než slepicí, otitulovat mě takto někdo někde na pískovišti, nejdřív bych ho praštila lopatičkou, a pak mu rozdupala bábovičku.
Ve většině civilizovaných společností existují jistá pravidla, která by podobnému chování měla zabránit. V naší exkluzivní komunitě se nazývají kodex, na jehož plnění dohlíží speciálně ustanovená komise. Jenže jak víme, i porušování jakýchkoliv zákonů je jednou ze základních lidských vlastností. Napadlo vůbec někoho, co by se stalo, kdyby nikdo nekradl, všichni se řídili podle vyhlášek, a na silnicích se dodržovaly předpisy? Vždyť by spousta lidí přišla o práci, přibylo by bezdomovců, a museli bychom pro ně zbudovat nové parky.
Ale zpátky k blogování. Za jednu z hlavních výhod, a zároveň i nevýhod této bohulibé činnosti považuji to, že v blogosféře k sobě mají všichni zúčastnění dál, než na dosah ruky. Jinak by tu padalo víc facek, než na sále.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Antivax fanatik rozhodne. Kennedy je klíčem k volbám, uškodit může všem
Premium Robert F. Kennedy Jr. je přehlíženým kandidátem v boji o Bílý dům. Syn někdejšího senátora a...
I na čarodějnice padaly rekordy. Nejtepleji bylo severně od Prahy
V poslední den měsíce dubna se na řadě míst koná tradiční pálení čarodějnic. Středočeský kraj však...
Fin, který ukradl desítky tisíc záznamů z psychoterapie, půjde do vězení
Finský soud v úterý odsoudil 26letého muže k šesti letům a třem měsícům vězení za to, že se...
Největší klimatické nesmysly přijala současná vláda, míní europoslanec ANO
Byla to právě vláda premiéra Petra Fialy z ODS a evropské předsednictví České republiky, kdy se...
Prodej byt 1+1, 50m2, Praha, Praha 5, Košíře
Plzeňská, Praha 5 - Košíře
4 990 000 Kč
- Počet článků 143
- Celková karma 12,38
- Průměrná čtenost 441x